Významové poměry mezi větami hlavními
Co musíte znát?
Významové poměry mezi větami a tvoří relativně uzavřený systém - musíte se je naučit nazpaměť.
Poměr slučovací
- Věty jsou k sobě prostě přiřazeny, obsahy jsou rovnocenné.
- Spojovací výrazy: a, i, ani, nebo, přitom, rovněž, též, (a) pak, (a) potom, (a) nakonec, ani - ani, zčásti - zčásti, jednak - jednak, jak - tak, hned - hned, tu - tu, dílem - dílem.
- Např. Setmělo se a začalo pršet. Jednak se mu dařilo při studiu, jednak byl šikovný i v práci.
Poměr stupňovací
- Druhá věta zesiluje, stupňuje obsah věty první.
- Spojovací výrazy: ba, ba i, ba ani, ba dokonce, a dokonce, dokonce i, ale i, přímo, nadto, nejen(že) - ale (i), nejen(že) - nýbrž (i), nejen(že) - ale dokonce (i), nejen - nýbrž naopak.
- Např. Tomáš se brzy uklidnil, a dokonce se trochu usmál. Věnoval se nejen atletice, ale bavil ho i fotbal.
Poměr odporovací
- Obsahy vět jsou v rozporu, druhá věta popírá obsah věty první.
- Spojovací výrazy: ale, však, avšak, nicméně, leč, nýbrž, jenže, jenomže, naopak, ale zato, zato však, a přece, ale také, také však, ale ani, sice - ale, jistě - ale přece jen.
- Např. Květiny jsem nepřinesl, ale zato jsem koupil pěkný dárek. Byl zraněný, a přece zápas dohrál.
Poměr vylučovací
- Obsahy vět se vylučují, nemohou platit současně, buď platí jedna, nebo druhá.
- Spojovací výrazy: nebo, anebo, či, jinak, buď - (a)nebo, buď - buď, ať - či.
- Např. Buď tady zůstaň, nebo můžeš klidně odejít. Pečlivě studujte, jinak u zkoušek neuspějete.
Poměr důsledkový
- Druhá věta vyjadřuje důsledek obsahu věty první.
- Spojovací výrazy: proto, a proto, tedy, a tedy, tudíž, a tudíž, tak, a tak.
- Např. Nic se mi nedaří, a proto jsem zoufalý. Byla zima, a tak se pořádně oblékli.
Poměr příčinný (důvodový)
- Druhá věta uvádí příčinu, důvod pro obsah věty první, druhá věta vysvětluje obsah věty první.
- Spojovací výrazy: neboť, vždyť, totiž.
- Např. Byl jsem zoufalý, neboť se mi nic nedařilo. Musíme se učit, čekají nás totiž přijímací zkoušky.
Značky pro poměry:
Věty hlavní jsou v souvětí souřadném buď spojeny spojkami souřadicími, nebo jsou k sobě volně přiřazeny beze spojky.
- I v takovém případě můžeme určit poměr mezi větami např. na základě obsahu, významového poměru mezi větami, nebo pomocí souřadicího spojovacího výrazu, který si do souvětí doplníme.