Staroslověnské, latinské písemnictví a česká tvorba
A) Staroslověnská literatura
- 1097 – zánik Sázavského kláštera, vyhnání staroslověnských mnichů (do Bulharska, Makedonie → bulharská, makedonská redakce staroslověnštiny).
- Vznikaly legendy – vyprávění o životě svatých – hagiografie.
- Světec se narodil jako výjimečné dítě, konal zázraky.
- Zobrazení jeho mučednické smrti a následných zázraků (svatořečení).
- Př. Svatý Václav – zavražděn svým bratrem Boleslavem (Ukrutným), Svatá Ludmila – uškrcena (na přikázání své snachy Drahomíry – matky Václava a Boleslava).
- První staroslověnská legenda o sv. Václavu – spíše historický a politický charakter,
- Druhá staroslověnská legenda o svatém Václavu - Kniha o rodu a utrpení svatého Václava,
- Staroslověnská legenda o svaté Ludmile – babička svatého Václava,
- Hospodine, pomiluj ny – duchovní píseň, 10. stol. – plnila funkci naší hymny, jsou v ní patrné znaky češtiny.
B) Latinská literatura
- 10. století pomalý nástup (pod vlivem staroslověnštiny), 11., 12. a 13. hlavním jazykem, 14. století - působí spolu s češtinou.
- První díla – námětově blízká staroslověnštině – legendy o sv. Václavu, Ludmile.
- Bohoslužebné či naučné texty.
- Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily (Kristiánova legenda) - psáno latinou, ale staroslověnská kultura, vyspělé dílo, dramatické.
- Chronica Boëmorum - Kosmova kronika (Kosmas byl kanovník a děkan Svatovítské kapituly, vzdělaný, inteligentní).
- Od mýtických dob (babylónská věž) po Vladislava I.
- Poměrně historicky přesná, nicméně špatné pořadí panovníků, někdy vymyšlení vládci.
- Třídí pečlivě prameny (sám zažil, hodnověrné zprávy, povídání starců).
- Častá bohemika, zamlčuje staroslověnskou kulturu, zaujat proti Němcům, Polákům a židům.
- Skvělý vypravěč – výroky, glosy, básnická slova, anekdoty.
- Próza s rytmickým uspřádáním slov, prokládaná verši.
- Pokračovatelé – ne tak kvalitní – všichni autoři kronik - Kanovník vyšehradský, Mnich sázavský, Vincentius, Jarloch…
C) Česká tvorba
- glosy = překlady cizojazyčného textu do češtiny – vůbec první česká slova!
- interlineární – psány mezi řádky a marginální – psány na okraje stran.
- Svatý Václave, vévodo české země – vůbec první česká literární památka – 12. století, plnila funkci hymny.
- Ostrovská píseň – 13. století – jedna z nejstarších českých písní, někdy také nazývaná Slovo do světa stvořenie (podle jejího prvního verše).