Realismus v české literatuře
- Předchůdci realismu v Čechách: Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský, Jan Neruda, Karolina Světlá…
- Zpočátku se nejedná o kritický realismus, ale o realismus popisný, až postupem času se kritika zvyšuje.
- Znovuoživení bojů o pravosti rukopisů královédvorského a zelenohorského – skupina vědců kolem T. G. Masaryka – sdruženi kolem časopisu Atheneum – Jaroslav Goll, Jaroslav Vlček, Jan Gebauer → jazyk rukopisů neodpovídá zcela staré češtině.
- Článek Potřeba dalších zkoušek Rukopisů.
- Časopis Čas – Jan Herben – kritika vědeckých oborů, politiky, dvorní časopis realistů.
- V 80. až 90. letech se objevuje kritický realismus → tři okruhy námětů:
- Venkovské náměty = venkovská próza → popisuje život určitého kraje, regionu, různé sociální problémy, autoři zde strávili největší část života → odraz autorova vztahu. Zpočátku vylíčen idylicky – venkované používají morálku, jsou stavěni do protikladu k městům.
- Městské náměty = prózy z městského prostředí → málo zastoupené, spíše se objevuje u naturalistů.
- Historické náměty = prózy historické → velice oblíbené, děj je umístěn někde v historii, každý z autorů jinak zpracovává odraz minulosti.
A) Historický realismus
Alois Jirásek (1851 – 1930)
- Narodil se v Hronově (východní Čechy) → literární festival Jiráskův Hronov.
- Pocházel ze starého selského rodu, pocházel z 10 sourozenců.
- Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a FFUK – obor historie.
- Byl učitelem dějepisu v Litomyšli a v Praze.
- V penzi se politicky angažoval, podepsal májový manifest českých spisovatelů (1917) – vyjádřil se pro samostatnost českého národa.
- V nově vzniklém Československu zastával řadu politických funkcí, byl poslanec a senátor.
- Za komunismu byl masivně propagován, ironií je, že se vyhýbal politickým aktivitám a už vůbec nesympatizoval s komunismem.
- Za vrchol českých dějin považoval dobu husitskou. Dobu po bělohorskou považoval za úpadek, dobu temna.
Typické znaky jeho díla:
- Velice tendenční – jeho práce mají vychovávat národ, posílit národní sebevědomí
- Důkladné studie historických pramenů → historie byla na prvním místě → snažil se maximálně potlačit svoji fantazii, ponechává takové situace na čtenářově fantazii
- Psal rozsáhlé románové skladby, historické epopeje, románové kroniky.
- Velká idealizace minulosti – postavy jsou černobílé → hodil se komunistům.
- Dlouhé popisné pasáže, dramatické a barvitě vylíčené bojové scény.
- Hrdinou není jednotlivec, ale kolektiv → také se hodilo komunistům.
- Zachycení velkých dějinných událostí, méně zpracovaná psychologie postav.
- Použití nářečí a jiných prostředků pro charakterizaci prostředí a postav.
Nejstarší období:
- Staré pověsti české – Jirásek zde čerpal z Kosmovy kroniky – O Libuši, Krokovy dcery, Dívčí válka - snažil se tak o přiblížení dějin, zařazoval sem i některé novější pověsti (O Žižkovi, O Jánošíkovi).
Doba husitská:
- Trilogie Mezi proudy - je zde zachycen vznik za husitství, vláda Karla IV.
- Trilogie Proti všem – zajímá se o vrchol husitského hnutí, jsou zde popsány různé bitvy (na Vítkově...), vznik různých sekt (Adamité atd.), útoky Žižky proti těmto sektám...
- Trilogie Bratrstvo – zachycuje dohasínání husitského hnutí.
- Nedokončený román Husitský král – vypraví o Jiřím z Poděbrad.
- Divadelní hry - Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – zidealizované, symbolizují boj za pravdu, Z Čech až na konec světa - cestopis.
Doba pobělohorská:
- Skaláci - Zachycuje selskou vzpouru na Náchodsku.
- Psohlavci – Povstání Chodů na konci 17. století proti Lamingerovi. Jan Sladký Kozina byl vůdce povstání, popraven.
- Temno – Zachycuje období násilné rekatolizace, náboženského fanatismu (katolíci i protestanti). Milostná zápletka mezi katolíkem a protestantkou. Působeni Jezuitů → páleni českých knih.
Národní obrození:
- Filozofská historie – povídka, idylka odehrávající se v Litomyšli, zachyceny předrevoluční nálady před rokem 1848 a jejich důsledky na malém městě.
- F. L. Věk – 5 dílný román, Jirásek se inspiroval osudem Františka Ladislava Heka, což byl velký vlastenec narozený v Dobrušce.
- Je zde zachycen pobyt v Dobrušce a Praze. Vylíčena atmosféra národního obrození, potkává se s různými obrozenci (Josef Dobrovský, František Palacký...).
- U nás – čtyřdílná románová kronika, odraz národního obrození v Hronově.
Současnost:
- Vojnarka – Konflikt mateřské a milenecké lásky.
- Lucerna – Pohádková hra, symbolizuje útisk lidí, robotu.
Zikmund Winter (1846 – 1912)
- Narodil se v Praze.
- Vystudoval Akademické gymnázium, rozhodl se stát se knězem a začal studovat teologii, po roce studií toho nechal a vystudoval historii na Filozofické fakultě UK.
- Přivydělával si v archivu. Učil v Pardubicích dějepis, zeměpis, češtinu, němčinu a logiku.
- Od roku 1874 učil na reálce v Rakovníku.
- Prostředí Rakovnicka miloval, bádal v rakovnickém archivu, poznal dokonale osudy obyvatel a celého tohoto kraje.
- Byl navždy ve stínu Jiráska.
- Až na konci života mu nabídli vydání jeho spisů.
- Starobylé obrázky z Rakovnicka
- Nezbedný bakalář – povídka, zachycuje konflikt lehkovážného učitele s měšťany Rakovníka.
- Rozina sebranec – povídka, nalezená dívka, která je nakonec zavražděna
- Mistr Kampanus – životní dílo, vypráví o rektorovi pražské univerzity, který se snaží v době pobělohorské zachránit univerzitu proti novým u moci. Zradí kvůli tomu i své přesvědčení, ale nakonec stejně neuspěje. Přestoupí na katolickou víru, lidé ale jeho oběť nepochopí, nakonec spáchá sebevraždu.
Václav Beneš Třebízský (1849 – 1884)
- Pocházel z Třebíze u Slaného.
- Studoval ve Slaném a v Praze.
- Byl vysvěcen na kněze a působil v Litni u Berouna a v Klecanech u Prahy.
- Navzdory lázeňské léčbě v Mariánských Lázních zemřel na tuberkulózu.
- Jméno Václava Beneše Třebízského dnes nese gymnázium ve Slaném.
- Královna Dagmar – dcera Přemysla Otakara I.
- Bludné duše – vzpoura sedláků
- Trnová koruna – období pobělohorské
B) Venkovský realismus
- Zpočátku bylo zobrazení venkova popisné, až později přibývá kritika – majetkové poměry, mezigenerační vztahy, rodiče a děti, touha po penězích, neschopnost dětí se postarat o svoje rodiče…
- Návaznost na Boženu Němcovou, Karolinu Světlou a Vítězslava Hálka.
Karel Václav Rais (1859 – 1926)
- Narodil se v Bělohradě (dnes Lázně Bělohrad), pocházel z chudé rodiny.
- Vystudoval učitelský ústav v Jičíně.
- Učil v Železných horách, v Hlinsku a Trhové Kamenici.
- Později se stal ředitelem měšťanských škol v Praze na Vinohradech.
- Zajímala ho mezigenerační tematika – vztahy v rodině, rodiče a děti, touha po penězích, venkov viděl velmi kriticky – stejně zkažený jako město.
- povídkové soubory: Rodiče a děti, Potměchuť, Výminkáři
- Kalibův zločin – Naivní Vojta Kaliba je odsouzen do vězení kvůli intrikám venkovanů, po návratu se dozví, že dítě, které čeká jeho žena, není jeho, ženu zabije, sám umírá.
- Zapadlí vlastenci – Učitelé, kteří působí na venkově, probouzí vlastenectví a národní uvědomění.
- Západ – Starý farář a jeho působení na faře, kde i umírá.
- Pantáta Bezoušek – humoristický román – pantáta přijíždí za svým synem do Prahy a vychovává Pražany…
Tereza Nováková (1853 – 1912)
- Rozená Lanhausová. Pocházela z poloněmecké rodiny, otec byl Čech, matka Němka.
- Vždy se zajímala o dobové dění, o kulturu, umění a politiku, vyjadřovala své názory veřejně.
- Zabývala se prací v ženských spolcích a bojem za rovnoprávnost žen.
- Navštěvovala dívčí školu a klub českých dam, kam ji uvedla Karolina Světlá.
- Při studiu se seznámila se Svatoplukem Čechem a se svým budoucím manželem, gymnaziálním profesorem Janem Novákem.
- S ním po sňatku odešla do Litomyšle.
- Trvalo, než se s krajem sžila, ale později si ho zamilovala a i po manželově opětovném přeložení do Prahy se stále vracela.
- Měla 7 dětí, 6 jich zemřelo a jen literární kritik a historik Arne Novák přežil.
- Se ztrátou dětí se nemohla vyrovnat, a proto stále psala.
- V tomto těžkém období vznikla její vrcholná díla.
- Zemřela v Praze u svého syna Arna Nováka.
- Jejím vzorem byla Karolina Světlá.
- Její díla jsou psána nářečím a používá velmi složitý jazyk.
- Jan Jílek
- Jiří Šmatlán
- Drašar
Antal Stašek (1843 – 1931)
- Vlastním jménem Antonín Zeman, otec spisovatele Ivana Olbrachta (vlastním jménem Kamil Zeman).
- Vystudoval gymnázium v Jičíně a Krakově, vystudoval práva v Praze a Krakově.
- Následně působil jako advokátní pomocník v Kolíně a v Praze (přátelil se s Janem Nerudou), působil jako advokát v Semilech a byl zemským poslancem za Národní (staročeskou) stranu.
- Novinář a redaktor, politik.
- Blouznivci našich hor
- O ševci Matoušovi a jeho přátelích
Josef Holeček (1853 – 1929)
- Narozen v jižních Čechách, ve Stožici u Vodňan.
- Studoval gymnázium v Písku, Českých Budějovicích a v Táboře.
- Po studiích pracoval v Záhřebu jako vychovatel; byl dopisovatelem Národních listů ve válce na Balkáně.
- Vynikající překladatel – přeložil z finštiny národní severský epos Kalevala.
- .
- Naši – 10dílná románová kronika, vypráví o osudu vesnice v jižních Čechách, o životě jejích obyvatel…
- Pero – paměti
Jan Herben (1857 – 1936)
- Narozen v Brumovicích u Hustopečí, studoval v Brně na gymnáziu Kapitána Jaroše a potom FFUK.
- Byl redaktorem Národních listů, ale byl propuštěn, protože hájil Masaryka a byl proti Rukopisům → založil vlastní časopis Čas – dvorní časopis realistů – díky tomuto časopisu objevil básníka Petra Bezruče, který mu do redakce zasílal anonymně své básně, a Jana Karafiáta (autora Broučků).
- Za 1. světové války byl členem Maffie (odboj proti Rakousku-Uhersku).
- Byl politikem, obviněn z defraudace majetku, ale potom obvinění zbaven.
- Do třetího a čtvrtého pokolení – románová kronika
Jindřich Šimon Baar (1869 – 1925)
- Narozen v Klenčí pod Čerchovem, studoval gymnázium v Domažlicích, vysvěcen na kněze.
- Jan Cimbura
Karel Klostermann (1848 – 1923)
- Spojen s prostředím Šumavy
- V ráji šumavském
- Ze světa lesních samot
C) Realistické drama
- 1868 – položen základní kámen ke stavbě Národního divadla, 1881 – Národní divadlo slavnostně otevřeno, 1883 – znovuotevřeno po požáru.
Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
- Narozen v Cerhonicích. Bez vzdělání, pracoval na statku.
- Jako mladý měl nehodu – zastřelil hajného – a pokusil se o sebevraždu – navždy znetvořený.
- Přestěhoval se do Prahy, kde se stal dramaturgem ND – obrovský přínos, velmi náročný na umělce.
- Zemřel na tyfus.
- Naši furianti – spor o to, kdo bude zastávat funkci ponocného odehrávající se ve vesnici Honice. Hovorový jazyk, nářečí, ironie… Drama bylo zpočátku přijato rozporuplně, ale dnes patří k pilířům českého dramatu.
Gabriela Preissová (1862 – 1946)
- Rozená Sekerová, narozena v Kutné Hoře.
- Dána ke strýčkům na výchovu – nejprve do Prahy, kde se setkala s Karolinou Světlou a Eliškou Krásnohorskou – potom do Hodonína, kde se setkala se svým mužem Janem Preissem.
- Podruhé vdaná za plukovníka v 1. světové válce. Odstěhovali se do Chorvatska.
- Za války obviněna z velezrady za soucit s ruskými zajatci.
- Ke konci života trávila léto v Chlumu u Třeboně.
- Její pastorkyňa – Kostelnička utopí dítě Jenůfy, aby jako svobodná matka měla šanci na normální život a na lásku. Leoš Janáček podle toho stvořil operu Jenůfa, která byla úspěšná po celém světě.
- Gazdina roba – Eva odjede za svým ženatým milencem, když pochopí, že se nikdy nerozvede, spáchá sebevraždu.
Alois a Vilém Mrštíkové
Alois (1861 – 1925), Vilém (1863 – 1912)
- Narozeni v Jimramově na Českomoravské vrchovině. Pocházeli ze 4 bratrů.
- Otec byl obuvník, matka švadlena, chudá rodina.
- Rodina se přestěhovala do Ostrovačic a potom do Brna, kde Alois vystudoval učitelský ústav a Vilém gymnázium.
- Alois byl celý život učitelem – ve Starém Lískovci, v Těšanech a v Divákách, kam se potom přestěhovala celá rodina.
- Napsal románovou kroniku Rok na vsi – ve druhém vydání si přizval Viléma, který mu tam napsal některé pasáže (zejména popisy přírody).
- Žil v Divákách, kde byl učitelem a vášnivým včelařem.
- Vilém chtěl studovat malířskou akademii, ale nemohl, studoval práva, ale nedostudoval, byl novinář a literárně činný, talentovanější než jeho bratr, vynikající impresionista, podepsal Manifest Česká moderna.
- Napsal Pohádku máje – letní láska Ríši a Helenky, Santa Lucia – depresivnější, mladík končí sebevraždou a Zumři – nedokončil. Vilém se přestěhoval za bratrem do Divák, trpěl depresemi, stihomamem, strachem z neúspěchu svých děl, spáchal sebevraždu.
- Společná tvorba – drama Maryša – Maryša je proti své vůli provdána za mlynáře Vávru, miluje Francka, ale ten odchází na vojnu, Vávra se k ní chová hrozně, podvádí ji, bije ji.
- Maryša Vávru otráví, dá mu jed do kávy. Čeká na soud vesnice.
- Inspirace skutečnou událostí, ale skutečná Maryša (Marie Horáková z Těšan) svého muže neotrávila, ale strávila s ním celý život, nápis na jejím hrobě: Napsáno drama, prožito větší.
- Psáno nářečím hanáckým, slováckým a brněnským.