›  Přehled učiva  ›  3. ročník  ›  Protispolečenští buřiči

Protispolečenští buřiči

• Ze společenského kvasu 90. let 19. století se zrodil revoltující postoj umělců proti všemu starému.
• V životě i v umění se stavějí tito spisovatelé do pózy buřičů zklamaných společností, vyslovujících jí své pohrdání.

• 1)  vliv anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka, odmítnutí autority státu),
  
• 2)  vliv antimilitarismu (hnutí odmítající válku),
  
• 3)  vliv civilismu (oslava moderní techniky a civilizace),
  
• 4)  vliv vitalismu (oslava života, přírody, radost, citové a smyslné prožitky).

• Někteří spisovatelé se z odporu k měšťákovi stávají bohémy a tuláky (Toman, Gellner).
• Navenek se společenský radikalismus některých básníků projevil v hnutí tzv. Omladiny, jejíž příslušníci byli žalářováni (S. K. Neumann).
• Za 1. sv. války se někteří také dostávají do konfliktu se zákonem (Dyk, Bezruč).
• K nejvýznamnějším osobnostem této skupiny literátů řadíme V. Dyka, F. Gellnera, F. Šrámka, K. Tomana, P. Bezruče, a S. K. Neumanna.

• Narodil se v Pšovce u Mělníka.
• Vystudoval práva a věnoval se novinářství.
• 1916 - 1917 byl vězněn.
• Po válce pracoval v národně demokratické straně.
• Tragicky zahynul při koupání v Jaderském moři (svou smrt předpověděl v básni Soumrak moře ze sbírky Devátá vlna).

Tvorba:

• a) buřičské období:

• A porta inferi (1897) (Od bran pekelných)
• Síla života (1898)
• Marnosti (1900)

• b) sociální kritika:       

• Milá sedmi loupežníků (1906)

• Balada o dívce, která miluje i zrazuje a přivádí na šibenici své druhy jen proto, aby se mstila za úkladné zavraždění svého přítele.

• c) válečná tetralogie:

• Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok
• Umělecky nejvýše z Dykovy poezie stojí tato čtyři díla z válečných let.

• Okno
• Do této sbírky zařadil také známou báseň Země mluví.

• d) próza:

• Krysař (1915)
• Z umělcovy prózy je nejhodnotnější novela podle německé pověsti o krysaři z Hammeln.
• Ten nedostal odměnu od konšelů za to, že zachránil město od krys, a proto se pomstil a za pomoci své píšťalky zavedl obyvatele města do propasti.
• Pomstu přežije jen prostý rybář a nemluvně.

• e) divadelní hry (významná je tragédie)

• Zmoudření Dona Quijota (1913)
• Postava Cervantesova rytíře symbolizuje ve hře lidskou touhu po ušlechtilosti a kráse.

• Narodil se v Mladé Boleslavi.
• Maturoval na gymnáziu, studoval v Příbrami báňskou akademii a ve Vídni techniku.
• V této době se stává členem skupiny literátů semknutých kolem S.K.Neumanna.
• Studoval také malířství v Mnichově a v Paříži.
• Nastupuje do Lidových novin.
• Po vypuknutí 1. sv. války musí na frontu.
• V září 1914 je prohlášen za nezvěstného, prý si sedl do příkopu a odmítl pochodovat dál.
• Byl také vynikajícím karikaturistou.

• Po nás ať přijde potopa (1901)

• Radosti života (1903)

• Narodil se v Sobotce.
• Studoval na gymnáziu v Písku a Roudnici.
• Právnická studia nedokončil.
• V roce 1905 byl uvězněn za účast na studentských demonstracích.
• 1. sv. válku prožívá na různých frontách.
• Po válce se sblížil s umělci kolem K. Čapka.
• Dobu okupace tráví téměř celou ve svém pražském bytě.

• Života bído, přec tě mám rád (1905)
• Modrý a rudý (1906)

• V těchto dvou sbírkách se odrážejí antimilitarismus a protispolečenské buřičství.
• Z druhé sbírky je známá báseň Píšou mi psaní   = má podobu lidového popěvku a autor zde používá humor a ironii.
• Z druhé sbírky je také báseň Raport, která je formou vojenského hlášení a ostře protestuje proti válce.
• Básně již charakterizují osobitý Šrámkův jazyk, nevyumělkovaný, užívající hovorové češtiny a prvků lidových písní a popěvků.

• Splav (1916)
• Postupně se mění charakter básníkova díla.
• Soustřeďuje se na milostný vztah, vztah člověka k přírodě, k mládí = stává se vyznavačem vitalismu.
• Toto vše zaznamenal Šrámek ve této sbírce.

• Básně (1926)
• Zde převládá přírodní lyrika inspirovaná rodným krajem.

• Stříbrný vítr (1910, přepracován 1921)

• Tělo (1919)

• Léto (1915)

• Měsíc nad řekou (1922) - drama

• Nedostudoval práva a odešel do světa.
• Prošel Německo, Holandsko, Francii, a Anglii, poznal také poměry v anarchistickém hnutí.
• Později pracoval v Národních listech.

Tvorba:

• Pohádky krve (1898)
• Prvotina, která reaguje na symbolismus a dekadenci.

• Měsíce (1919)
• Vrcholem jeho tvorby je tato sbírka, která obsahuje dvanáct básní s obrazy proměn přírodního dění a lidské práce, s oslavou domova.
• Např. báseň Září je spojována se svátkem sv. Václava.

Tvorba:

• Slezské číslo

• Slezské písně (1909)

• Výrazně rozšířené, vychází knižně.
• Při dalších reedicích sbírku upravoval a doplňoval těžiště básní leží v obrazu sociálních a národnostních rozporů v regionu Slezska.
• Přímým podnětem k vzniku básní byla básníkova milostná rezignace, krize jeho zdravotního stavu a s tím spojený pocit odpovědnosti za sociální a národnostní útlak v jeho rodném kraji.
• Pro básně Slezských písní je příznačný trojí tematický okruh: intimní, sociální, národnostní.
• Intimní lyrika je podivuhodně tlumená, vyjadřuje se spíše náznaky a nápověďmi.
• Má několik podob: vyslovuje stesk po rodinném krbu (Jen jedenkrát), povzdech nad ženinou zradou, nebo symbolicky zpodobuje vlastní osud (Červený květ, Motýl).
• Osobní bolest však ve většině básní ustupuje před vědomím sociální a národní bídy rodného kraje.
• Bezruč vyslovuje nenávist a odpor proti utlačovatelům.

• V řadě básní se stává mluvčím slezského lidu Já, Ty a já, Ostrava , Horník, Škaredý zjev, 70 000, Oni a my.
• Bezruč používá také formy sociální balady, např. Maryčka Magdonová.
• Báseň Kantor Halfar je o pokrokovém učiteli, který nechtěl učit německy ani polsky, nedostal místo a skončil sebevraždou.
• Báseň Bernard Žár vypráví o frýdeckém měšťanovi, který se stydí za svůj český původ, za svou řeč, mluví pouze německy, česky mluví, teprve až když umírá.
• Protikonvenční je i básníkův pohled na soudobé vlastenectví, básně Den Palackého, Praga caput regni.
• Cítí se se svým lidem opuštěn oficiální českou politikou.
• Ve svých básních používá Bezruč kontrast ve vyjádření, pro zdůraznění opakuje výrazy, používá ironie a nářečních slov (děvucha, harenda, kapalna).
• Hrdinové básní: prostí lidé, markýz Gero - ve skutečnosti rakouský arcikníže Bedřich, odrodilci (stydí se za svůj původ) - např. Bernard Žár.

• Narodil se v Praze.
• V roce 1893 byl odsouzen v procesu s tzv. Omladinou.
• Ve vězení v Plzni strávil 14 měsíců.
• Později se plně věnoval literatuře.
• Prošel složitým básnickým vývojem - od dekadence a symbolismu přes anarchismus, civilismus, naturismus, účast v poválečné avantgardě až ke komunismu, proletářské poezii, dogmatickým stalinským postojům v 2. pol. 30. let a k protifašistickému hnutí.

• Kniha mládí a vzdoru
• V této sbírce se objevuje anarchismus.

• Sen o zástupu zoufajících
• Satanova sláva mezi námi  

• Nové zpěvy
• Zde oslavuje techniku, moderní život a vynálezy.

• Kniha lesů vod a strání
• Odráží se zde vitalismus.
• Básně jsou přírodní lyrikou oslava přírody a života.
• Sbírka vznikla na Moravě, kam odešel se svou druhou ženou a pobýval v Řečkovicích a v Bílovicích u Brna.

• František Halas – sbírka Staré ženy – S. K. Neumann na ni zareagoval sbírkou Staří dělníci.
• André Gide – kniha Návrat z SSSR (kritika Ruska, oceněna NC) – S.K.Neumann reagoval knihou Anti-Gide (nekritická oslava Ruska).