›  Přehled učiva  ›  2. ročník  ›  Májovci

Májovci

• 1858 - almanach Máj – redigoval ho Josef Barák, hlavními osobnostmi byli – Vítězslav Hálek a Jan Neruda, přispěli do něj: Karolina Světlá, Sofie Podlipská (Sofie), Karel Jaromír Erben (J. E. Miletínský), Karel Sabina (K.S.), Božena Němcová, Adolf Heyduk, Rudolf Mayer, Josef Václav Frič…
• Májovci - Název vznikl ze sympatií k Máchovi, obdivovali v něm tvořivého a svobodného ducha, největší básník české literatury.

• Stanovili odvrat od minulosti k přítomnosti.
• Bojovali proti sociálnímu a národnostnímu útisku.
• Stanovili si širší rozhled po evropské kultuře - u nás heslo: Dohánět Evropu.
• Snaha o pravdivé zobrazení skutečnosti – realismus, odkaz na Boženu Němcovou a Karla Havlíčka Borovského.
• Umělecká svoboda v tématu zpracování.
• Lidovost - tvorba pro lid a o lidu.
• Rovnoprávnost žen a volební právo pro všechny.

• Hodně se objevuje poezie - balada se sociálním nábojem.
• Próza - zdůrazňuje se typičnost, poznávací funkce, děj se dostává do pozadí.
• Nové útvary – fejeton (Neruda), žánrová povídka, český společenský román (Světlá), romaneto (Arbes).
• Jazyk se obohatil o hovorové výrazy.

• V této době vznikla řada spolků: Hlahol – zpočátku mužský, později smíšený sbor, Sokol – zakladatel Miroslav Tyrš, tělovýchovný spolek, Svatobor – na finanční podporu spisovatelů, Umělecká beseda….
• Noviny a časopisy: Národní listy, Čas, Lumír, Květy.
• Začal vycházet Ottův slovník naučný.
• Zrodila se myšlenka Národního divadla.

• Nejvýznamnější osobnost májovců.
• Narodil se na Malé Straně, v dnešní Nerudově ulici, žil v domě U Dvou slunců.
• Studoval na akademickém gymnáziu v Praze, po maturitě se pokoušel studovat práva - neúspěšně.
• Od roku 1850 pracoval jako novinář - od r. 1865 redaktor Národních listů - fejetony - nepodepisoval se - používal značku Δ.
• Za svůj život napsal asi 2000 fejetonů - fejetony vyšly souborně - Žerty, hravé i dravé, Studie krátké a kratší, Různí lidé (známý fejeton – Kam s ním).
• Žil samotářsky, nikdy nebyl ženatý, měl blízký vztah k mamince.
• První láska Anna Holinová.
• Jednou z jeho lásek byla Karolina Světlá - ta ale byla vdaná, rozsáhlá korespondence, pomáhala mu finančně, podporovala ho v psaní, ale dozvěděl se o tom její manžel, vyžádal si na Nerudovi jejich korespondenci a ukončil jejich vztah.
• Psal i dramatické práce, ale nebyl úspěšný.
• Ke konci života téměř nemohl chodit (zánět žil, upadl na ledě a zlomil si nohu).
• Nikdy nebyl šťastný, nebyl čtený, uznávaný, neměl rád lidi, stranil se jich.
• Nevynikal pílí, ke konci života už psal jen jeden fejeton týdně.

• Neruda zde vystupuje jako skeptik, ironik, kritický pozorovatel života.
• Pesimistická sbírka - často motiv hřbitova, smutek, smrt přítele, i láska - nešťastná.
• Kritika tuto sbírku odsoudila - pro Nerudu těžká rána → 10 let nic nevydal.

• Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených a Kniha veršů časových a příležitých.
• epické - sociální balady - Dědova mísa,
• lyrické - více osobní, cyklus kde básně věnuje otci, matičce a Anně,
• příležitostné - zamyšlení, zpovědi,… - Vším jsem byl rád.
• Tato sbírka také neměla velký ohlas.

• Sbírka velký úspěch - okamžitě rozprodána, dodatečná vydání → z Nerudy se stal uznávaný básník.
• Verše odpovídaly dobové náladě, soudobému přesvědčení o nezadržitelné síle pokroku.
• Optimismus, humor, zamyšlení nad posláním národa, nad lidskými vztahy, vlastenectví.

• lidová sbírka
• národní látka, motivy ze života, Romance o Karlu IV.

• poslední Nerudova citová zpověď
• intimní a přírodní lyrika
• 4 roční období, proměny v přírodě a proměny v životě
• lidové popěvky, prosté verše

• vydána po smrti Nerudy Jaroslavem Vrchlickým
• láska k národu, vlastenectví, věří ve slavnou budoucnost národa
• neologismy - nové obraty

• soubor drobných prací - povídky, črty z prostředí Prahy
• ironie, kritika

• prostředí Malé Strany, zájem o městské prostředí
• mistrovská charakteristika postav, prostředí, událostí
• Neruda objevil krásu všedního dne
• zachycení dobové nálady, životní radosti, starosti, tragédie                                                  
• obsahuje 13 povídek - povídky jsou různé
• příběh 1 postavy - Doktor Kazisvět, Hastrman, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku
• příběh několika postav - Týden v tichém domě
• účastníkem i sám Neruda - Svatováclavská mše, U tří lilií - Neruda vystupuje jako malíř
• příběhy tragické a tragikomické - Přivedla žebráka na mizinu
• zobrazuje žebráky, měšťáky, nižší buržoazii
• jazyk jednoduchý, prostý                                                          
• kritika maloměšťáků, pomluv, nadřazenosti, lhostejnosti

• Pocházel z venkova - narodil se na Mělnicku, v Dolínku u Mělníka.
• Studoval na gymnáziu v Praze, rodiče chtěli, aby vystudoval kněžský seminář, ale odmítl a musel se živit sám, rodiče ho přestali podporovat.
• Pracoval v Národních listech, psal fejetony, organizátor společenského života.
• Hodně cestoval - Itálie, Balkán, Polsko,…
• Všestranně nadaný – řídil Květy, Lumír, divadelní kritik, literární kritik… 
• Za svého života byl velmi oblíbený, měl i rodinné štěstí, peníze - bohatá manželka Dorotka.
• Zemřel na zánět pohrudnice.
• Na rozdíl od Nerudy byl velmi oblíbený a čtený, pozdější generace manifestu České moderny ho zavrhla pro jeho jednoduchost a líbivost, naopak vyzdvihla dílo Jana Nerudy.

• Básník optimistický, popisy krajiny, přírody, idylického venkova, později se objevuje sociální kritika.

• Večerní písně (1859) - lyrická sbírka - motivy šťastné lásky, jarní příroda, zpěvná forma, sb. příznivě přijata
• V přírodě (1864) - lyrická sb. - rodný kraj, harmonie
• Pohádky z naší vesnice - vydána po jeho smrti, obraz venkova

• Chtěl napsat 1. český román - to se mu nepodařilo.
• Úspěch v povídkách - prostředí vesnice, často stejné téma - láska 2 mladých lidí - rodiče jim to nepřejí, rozdíl mezi bohatými a chudými, vztah dětí a rodičů, morální podtext.

• Muzikantská Liduška - Příběh dívky, která se z nešťastné lásky zblázní.   
• Na statku a v chaloupce              

• I prózy s psychologicky prokresleným hrdinou:
• Poldík Rumař (1873) - o obětavém člověku, který se stará o dítě ženy, kterou kdysi miloval, přestože to dítě není jeho.

• Král Vukašín – 1. hra Prozatímního divadla
• Záviš z Falkenštejna

• Vlastním jménem Johana Rottová.
• Psala venkovskou prózu.
• Vytvořila český román.
• Pseudonym přijala podle rodiště jejího manžela - Světlá v Podještědí.
• Pocházela z poloněmecké pražské obchodnické bohaté rodiny, sestra Sofie Podlipská.
• Německá výchova - měla svého domácího učitele Petra Mužáka - vzala si ho za muže.
• Měli dcerku Boženku, která zemřela → narušení manželství → začala psát.
• Ovlivněna Boženou Němcovou a vztahem s Janem Nerudou.
• Často zobrazuje příběhy emancipovaných žen, které měly být vzorem pro společnost, sama tak také žila.
• Hrdinky se často zřeknou osobního štěstí a obětují lásku.
• Velice inteligentní a morální žena, jejím vzorem byly feminizované ženy, zakládala ženské spolky – pomáhala ženám.

• počátek její tvorby
• měšťanské prostředí, které dobře znala
• drobnější práce - První Češka (1861), Černý Petříček
• historická próza - Zvonečková královna - doba josefinská

• Jedná se o nejvýznamnější část tvorby.

• Kresby z Ještědí
• soubor povídek
• Nešlo jí o realistický obraz, ale o zobrazení mravního, náboženského a sociálního ideálu.
• Ukazovala lepší život.
• Dobře se jí podařila psychologie postav.

• Vesnický román (1867)
• Pojednává o o nešťastném manželství čeledína a ovdovělé rychtářky.

• Kříž u potoka (1868)
• Osudy několika generací – kletba rodu Potockých a dívka Evička, která ji sňatkem a sebeobětováním zlomí.

• Kantůrčice (1869) - zušlechťující výchovný vliv lásky

• Frantina (1870)
• Rychtářka Frantina je vdova, která se po letech setkává s přítelem z mládí.
• Plánují svatbu - v den svatby se dozví, že její snoubenec je nečestný a zabije ho.

• Nemodlenec (1878) - sociální a náboženské proudy v S Čechách - láska × pomsta

• Hubička (1871) - povídka - Upravila ji Eliška Krásnohorská → libreto, které se stalo operou Bedřicha Smetany.

• S májovci ho pojí jen určité myšlenkové sympatie, nebyl májovec.
• Žil v Praze, chudá rodina, která mu ale umožnila studovat, na gymnáziu seděl vedle Julia Zeyera – přátelé.
• Novinář, majitel Národních listů, za svoje články odsouzen k 15 měsícům vězení v České Lípě, potom ho už nikdo nechtěl zaměstnat.
• Zájem o sociální problémy, literární a žurnalistické práce, tvůrce romaneta – delší povídka s napínavým dějem, až nadpřirozenými prvky a zápletkami, které mají ale naprosto vědecké vysvětlení, až násilné.
• Z politických důvodů vězněn, existenční problémy.

• Kandidáti existence - snaha o uskutečnění utopického socialismu v praxi

• = prozaický žánr, překvapivý konec – základem je důkladně prokomponovaný fantastický nebo dobrodružný příběh - na začátku záhada - objasněna rozumovými nebo vědeckými způsoby

• Ďábel na skřipci (1866), Sivooký démon
• Svatý Xaverius (1873) - Praha 1.pol.19.stol. - Příběh o domnělé záhadě obrazu umírajícího Xaveria v malostranském kostele sv. Mikuláše.

• Newtonův mozek - protiválečné zaměření

• Studoval na reálce v Praze. Poté na přání rodičů rok studoval techniku v Brně a pak přestoupil na techniku do Prahy.
• Seznámil se s Janem Nerudou (učil ho na gymnáziu češtinu), se kterým navázal blízké přátelství.
• Stal se učitelem na pražské reálce, odešel učit do Písku, kde žil až do své smrti.
• Oženil se svojí o 25 let mladší žačkou Emílií.
• Stal se dvojnásobným otcem, ale roku 1878 zemřela jeho první dcera Jarmila ještě před pokřtěním ve věku tří měsíců.
• Na křtiny přijel do Písku i Jan Neruda, který se měl stát kmotrem.
• Druhá dcera Liduška zemřela ve věku čtyř let roku 1884.
• Měl velmi silný vztah ke Slovensku.
• Jako jediný z májovců se dočkal samostatného československého státu, o který jeho generace usilovala.
• K příležitosti jeho 85. narozenin mu byl osobně poblahopřát i první prezident Tomáš G. Masaryk v Písku.

• Cimbál a husle - slovenské lidové obyčeje
  
• Cigánské melodie

• Studoval na gymnáziu v Klatovech, poté studoval práva v Praze a ve Vídni, kde v r. 1864 získal doktorát.
• Zemřel předčasně kvůli plicní chorobě v 27 letech.
• Jeho poezie patří k nejkvalitnější poezii tohoto období.
• Za svého života nevydal žádnou sbírku, posmrtně je vydal jeho přítel.
• Tyto básně měly poměrně velký ohlas mezi májovci.

• Básně - Nejznámější báseň je sociální balada V poledne.