MAGICKÝ REALISMUS A POSTMODERNISMUS

 Teorie

A) MAGICKÝ REALISMUS

  • Literární směr, od 50. let 20. století, příznačný hlavně pro latinskoamerickou prózu.
  • Objevuje se především v zemích, kde je silná tradice mytologie, folklóru a ústní lidové slovesnosti – mytologický výklad světa (legendy, pověsti) ovlivňuje vyprávění autorů, magický přístup ke skutečnosti, nezřetelné hranice mezi snem, fantazií a realitou, prolínání dvou a více časových rovin.
  • Za základní princip magického realismu se dá označit prostupování dvou světů: prvním světem je výchozí děj příběhu a spisovatelovo vlastní vyprávění, tím druhým je pak svět magický, tj. snový, mytologický či fantazijní. 
  • Magický realismus bývá někdy považován za kategorii postmodernismu, především kvůli některým podobným znakům, jako je např. nelineární plynutí času.
  • Prvky magického realismu nalezneme mj. i v sovětské próze.

1) Latinská Amerika

Gabriel García Márquez (1928 – 2001)

  • Kolumbijský spisovatel, novinář, filmový kritik, scenárista, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1982).
  • Pro jeho díla jsou typická témata lásky, stárnutí, samoty a smrti, také prolínání mytického či vesmírného s každodenním, tragična s komičnem, reálného světa se světem imaginárním, vymyšleným či neznámým.
 
  • Sto roků samoty (1967)
  • Románová rodinná sága, kronika provinčního a fiktivního městečka Macondo, kde žije rozvětvená rodina Buendíů, jejich rodinnou historii a osudy (celkem šest generací) sledujeme od koloniálních časů 19. století až do 60. let 20. století.  
  • Postavy stárnou, umírají, ale jakoby žijí i po smrti (nic není konečné, všechno je součástí přírodního a vesmírného dění).
  • Život celého rodu Buendíů má předem dané trvání: má skončit, až se narodí dítě s prasečím ocáskem.
  • Prolínání reality s fantazií a tajemnem, zázračné a nereálné skutečnosti jsou podávány, jako by byly samozřejmé, a naopak, všední jevy jsou považovány za fantastické. Román je zrcadlem neustálého plynutí času, klíčový motiv samoty, osudu lidstva.
 
  • Kronika ohlášené smrti (1981)
  • Novela, odehrává se v městečku na pobřeží Karibiku, prvky magického realismu a kriminálního žánru, tragický příběh kolektivní viny a pokrytecké morálky.
  • Už na začátku příběhu se dozvídáme, že má dojít k vraždě kontroverzního mladíka Santiaga Nasara, ale nikdo z městečka proti tomu nic nepodnikne.
  • Santiago je nakonec paradoxně jediným člověkem v městečku, který nemá o svém plánovaném zabití ani tušení.
 
  • Další známá díla:
  • Všechna špína světa (1955), Láska za časů cholery (1985), O lásce a jiných běsech (1994) aj.
 
 

Jorge Luis Borges (1899 – 1986)

  • Argentinský prozaik, básník a esejista, velký znalec světové literatury, nějaký čas žil v Evropě.
  • V jeho díle se mísí jihoamerické a evropské vlivy, vyprávění bývají silně spojena s esejistickými postupy (zabývá se problematikou času, jazyka aj.).
  • Nejvíce ho proslavila povídková tvorba, pojatá v duchu magického realismu.
 
  • Obecné dějiny hanebnosti (1935)
  • Soubor krátkých textů, propojení povídek a esejí, autorova prvotina, která předznamenala celé jeho pozdější dílo.
  • Kniha obsahuje tzv. „záznamy z dějin mravně pokleslých skutků“, kterých se dopustili různí lidé v různých zemích a dobách.
 
  • Fikce (1944), Alef (1949)
  • Povídkové soubory, příběhy zachycují jen několik základních dějových momentů a mívají paradoxní či absurdní vyústění.
  • Skrytý filozofický rozměr, pronikání do tajemných sfér mimo proud času i k otázkám lidské identity, nesmrtelnosti či neskutečna.
 
 

Isabel Allende (1942)

  • Chilská spisovatelka a žurnalistka, narozená v Peru, nějaký čas žila i v Evropě a USA.
  • Když ve věku 99 let umíral její dědeček, rozhodla se spisovatelka napsat mu dopis, ze kterého později vzešlo její stěžejní dílo Dům duchů, které jí přineslo velký ohlas a vniknul také úspěšný film s hvězdným hollywoodským obsazením.
 
  • Dům duchů (1982)
  • Román znázorňuje složitý společenský vývoj v Chile a zachycuje pohnuté osudy tří generací rodiny Truebů, ve kterých se zrcadlí všechny politické a společenské změny v zemi v průběhu téměř padesáti let.
 
  • Eva Luna (1985)
  • Životní příběh dívky (a zároveň jakéhosi autorčina alter ega), která má ve zvyku vymýšlet si a vyprávět fantastické, neuvěřitelné, komické i šokující příběhy, díky nimž se jí podaří uniknout útlaku i bídě.

 


2) Sovětský svaz

 

Michail Bulgakov (1891 – 1940)

 
  • Mistr a Markétka (1967)
  • Román, často považovaný za „nejlepší ruský román všech dob“ a za kultovní, byl napsán v letech 1928 – 1940, první verzi románu autor v roce 1930 spálil a o rok později jej začal psát znovu, poslední úpravy textu nadiktoval Bulgakov své ženě několik dní před svou smrtí.
  • Román vyšel až po autorově smrti, oficiálně poprvé v cenzurované verzi v roce 1966 v SSSR, poté v roce 1967 v Německu (kompletní samizdatová verze), první ruské necenzurované vydání je z roku 1973.
 
  • Filozofické románové podobenství, odehrává se ve 30. letech 20. století, má složitou kompozici a 2 části: v 1. části přijíždí do Moskvy profesor černé magie Wolland (personifikace ďábla) a začíná zasahovat do všedního života a běžných pořádků, ve 2. části je v popředí Markétka s Mistrem.
  • V románu se prolínají především příběhy o Wollandovi a jeho družině (a jejich vlivu na životy lidí v Moskvě), o Pilátu Pontském (Mistrova kniha) a o Markétce (Mistrova láska).
  • Jde o dobovou satiru, boj dobra a zla, složitá symbolika (téma biblické i faustovské), prolínání fantaskna s realitou, prolínání společenských rovin – realistické (porevoluční Moskva, obraz mravů), historicko-filozofické (kapitoly odmítnutého románu Mistra o Pilátu Pontském a Ježíši) a groteskně fantastické (Wolland a jeho družina – hrůzné události v Moskvě).
  • Proti Mistrově i Pilátově skepsi stojí láska, autorovo úsilí o ušlechtilejší morálku a spravedlnost, o poctivější a čistší vztahy mezi lidmi.
 
 

Čingiz Ajtmatov (1928 – 2008)

  • Kyrgyzský prozaik, autor próz s prvky magického realismu, vesnické téma a mýty, legendy, prvky z ústní lidové slovesnosti.
 
  • Stanice Bouřná (1981)
  • Román (s podtitulem Den delší než století) o osudech železničáře v kazašské stepi.
  • Prolínání současnosti, legend i fikce budoucnosti (tři dějové linie v rozdílných časových rovinách).
  • Obraz světa před zánikem (prvky sci-fi), v závěru dochází ke spojení linií.
  • Téma věčné touhy po štěstí, spravedlnosti, oslava lidské činorodosti.
             
  • Popraviště (1986)
  • V románu jsou provázána témata drogové problematiky (lidé se sjíždějí do stepi ke sběru konopí) a lidské bezcitnosti s baladickým příběhem vlčice Akbary, která vinou lidí přijde o svá mláďata (mj. ekologická problematika).
 
  • S magickým realismem bývají výrazněji spojováni také např.:
  • Salman Rushdie, Haruki Murakami, Paulo Coelho či Günter Grass.
 
 

Salman Rushdie (1947)

  • Britsko-indický spisovatel, narozen v Indii, od 60. let žil trvale ve Velké Británii, později přesídlil do USA.
  • Od roku 1989 je pod ochranou bezpečnostních složek kvůli svému románu Satanské verše, po jehož vydání byl pronásledován a odsouzen k smrti muslimskými fundamentalisty (byla na něj vydána tzv. fatva, tj. kdykoliv ho může někdo zabít), kteří dílo považují za znesvěcení islámu.    
 
  • Děti půlnoci (1981)
  • Román, který autora proslavil, sága tří generací indické rodiny v průběhu více než šedesáti let moderních indických dějin.
  • Vypravěčem příběhu je Salím Sináí, který se narodil přesně v okamžiku, kdy Indie získala nezávislost, a byl obdařen zázračnými schopnostmi, stejně jako všechny děti, které se narodily v podobném čase.  
  • Salím má telepatické schopnosti a magicky citlivý nos.
 
  • Satanské verše (1988)
  • Experimentální román, příběh dvou cestujících, kteří zázračně přežili leteckou katastrofu.
  • Po přežití se začnou měnit – jeden v bytost podobnou andělu, druhý v ďábla.
  • Tohle mnohovrstevné dílo nastiňuje rozpory mezi způsobem vnímání rozdílných kultur, především muslimské mystiky a západního racionalismu.
  • Mnoho dějových rovin, vedlejších linií a úhlů pohledu, spojení fikce a skutečnosti.

 

Haruki Murakami (1949)

  • Celosvětově úspěšný japonský spisovatel a překladatel, který vášnivě rád běhá.
  • Jeho knihy se odehrávají převážně v současném Japonsku, často se v nich objevují prvky fantaskna a sci-fi i smazávání hranic mezi snem a realitou.
     
 
  • Kafka na pobřeží (2002)
  • Mnohovrstevnatý román, ve kterém se prolínají dvě zdánlivě nesouvisející linie: příběh samozvaného „nejdrsnějšího patnáctiletého kluka na světě“ jménem Kafka Tamura, který se se rozhodne utéct z domu a vydat se na dlouhou cestu za novým životem a sebepoznáním (která vede mj. přes knihovnu) s příběhem zvláštního starého muže jménem Nakata, který má schopnost mluvit s kočkami.
  • Oidipovské téma, nadreálný svět, bohatá imaginace.
 
  • Norské dřevo (1987)
  • Román, který autora proslavil, nazvaný podle písně od Beatles.
  • Prostředí vysoké školy, univerzitních kolejí i nočních tahů Tokiem, téma lásky, nostalgie, ztráty, sebevraždy i západní a japonské kultury.
 
  • 1Q84 (2009)
  • Název románu je japonskou slovní hříčkou odkazující na dílo George Orwella, události příběhu jsou zasazeny do paralelní reality a fiktivního světa, kde se proti své vůli ocitnou dvě hlavní postavy příběhu, někdejší spolužáci – Aomame (geniální a svérázná fyzioterapeutka) a Tengo (talentovaný matematik se spisovatelským talentem).
 
 

Paulo Coelho (1947)

  • Populární brazilský spisovatel, novinář, písňový textař, zvláštní poradce programu UNESCO pro duchovní sbližování a dialog mezi kulturami.
  • Od malička chtěl psát, jeho rodiče tuto touhu neschvalovali a několikrát ho poslali do psychiatrické léčebny.
  • V mládí inklinoval k hnutí hippies a experimentoval s drogami, později se přiklonil ke katolicismu.
  • Hrdiny jeho knih jsou převážně lidé hledající přes duchovní rozvoj změnu v životní šedi a stereotypech.
 
  • Alchymista (1988)
  • Největší brazilský bestseller všech dob, román o cestě mladého pastýře Santiaga za svým Osobním příběhem, tj. za svým snem.
  • Pohádkové podobenství, bohatá symbolika, cesta do svého vlastního nitra, biblické odkazy, nejasně vymezená doba, v níž se příběh odehrává.
 
  • Další známá díla:
  • U řeky Piedra jsem usedla a plakala (1994), Veronika se rozhodla zemřít (1998), Ďábel a slečna Chantal (2000)

 

Günter Grass (1927 – 2015)

  • Jeho stěžejní román Plechový bubínek (1959) bývá často řazen do kategorie magického realismu (oproti standardnímu pojetí je v Grassově díle více ironie a grotesknosti = odlišnost Grassova pojetí magického realismu).
  • Více o autorovi v kapitole 2. světová válka ve světové literatuře.

 


 B) POSTMODERNISMUS

  • Jde o hlavní směr novodobé literatury, vzniknul v polovině 40. let a rozvíjí se od 2. poloviny 20. století (zvláště od počátku 70. let).
  • Jeho charakteristika částečně vyplývá už ze samotného názvu: odmítá modernismus (moderní umělecké směry a postupy, pocity umělecké výjimečnosti, samoúčelné experimentování), odmítá také tradiční racionalismus (důraz na rozum a myšlení, tvrzení, že vše lze pochopit nebo vědecky popsat) a odmítá odlidštěný svět techniky a vědy.
  • Zdůrazňuje složitost a neuchopitelnost života a světa, zastává mnohost různých úhlů pohledu na realitu.
  • Pro postmodernismus je typické: kombinování nesourodých literárních postupů (postupy typické pro krásnou, odbornou i publicistickou literaturu = pluralismus, mnohost a rozmanitost), prolínání žánrů, otevřenost k jazykovým experimentům, hravost a netradiční vypravěčské způsoby, stylová různorodost, sklon k mystifikaci (klamání) čtenáře, časté fantaskní motivy, postavy i prostory, zaměření na vypravěče a samotný akt vyprávění, intertextovost (= vztah textu k jinému textu, přítomnost jednoho textu ve druhém).
  • Také se v mnohých postmoderních dílech často prolíná vysoký styl s masovým uměním a popkulturou, tj. dvojí úroveň estetického vnímání a snaha promlouvat ke dvěma druhům čtenářů – k náročnému (vzdělanému) i k méně náročnému (ovlivněnému především nenáročnou televizí zábavou).

 

Umberto Eco (1932 – 2016)

  • Italský spisovatel, filozof, novinář, pedagog, vědec, teoretik umění a literatury.
  • Zabýval se estetikou, poetikou a filozofií jazyka i teorií moderní sémiotiky (sémiotika = nauka o znacích a znakových soustavách, nejen jazykových, ale i kupř. piktogramy, dopravní značky atd.).
 
  • Jméno růže (1980)
  • Vzorový postmoderní román, napínavý příběh ze 14. století s encyklopedickým záběrem.
  • Vypravěčem je mladý mnich Adso z Melku, který společně s františkánským mnichem Vilémem z Baskervillu pátrá po záhadných vraždách v klášteře na severu Itálie a po tajemné a údajně neexistující knižní části Aristotelovy Poetiky.
  • Detektivní postupy (jméno Vilém z Baskervillu je zjevný odkaz na Sherlocka Holmese – Pes baskervillský) se prolínají s prvky gotického románu (tajuplné opatství), s historickým žánrem (informace o sporech císaře s papežem a o heretických proudech), s filozofickou esejí (teologické rozepře středověké scholastiky) i s alegorií současné reality v Itálii.
  • Kniha je zároveň i studií o symbolech a koláží citátů z Bible a z krásné, historické i filozofické literatury.
  • Pro svou různorodost je dílo schopné uspokojit očekávání mnohých čtenářů.
 
  • Foucaultovo kyvadlo (1988)
  • Mnohovrstevnatý román se odehrává v období od 30. do 80. let 20. století v Itálii, Francii či Brazílii a v řadě dalších míst, která vytvářejí magickou mapu světa.
  • Odkazy na množství literárních děl, intertextovost, prolínání reálného času a jiných časů, úvahy o vztahu reality a fikce, okultismus a kabala jako důležitá témata románu.
  • Název Foucaultovo kyvadlo odkazuje na experiment, který potvrzuje otáčení Země kolem své osy (měděná koule zavěšená na laně).
 
  • Další romány:
  • Ostrov včerejšího dne (1994), Baudolino (2000), Pražský hřbitov (2010).

 

Vladimir Nabokov (1899 – 1977)

  • Ruský básník, prozaik, dramatik, emigrant v USA, poté žil ve Švýcarsku.
  • Psal rusky a anglicky, stylistické a jazykové mistrovství, představitel intelektuální prózy, ve své literární tvorbě se nevzdal tradičních vyprávěcích způsobů a prvků (děj, postavy).
 
  • Lolita (1955)
  • Román, napsán v angličtině, milostný příběh, psychologická studie vztahu staršího muže (čtyřicátník Humbert Humbert) a dvanáctileté dívky (Dolores Hazeová).
  • Forma výstřední zpovědi hlavní románové postavy Humberta Humberta vzbudila po svém vydání kontroverze i bouři odporu, ale postupně zajistila autorovi celosvětový ohlas a začala být vnímána jako mistrovsky komponované mnohovrstevnaté dílo na téma lásky, smyslnosti a hříchu.
  • Destrukce mýtu dětské nevinnosti, kontrast mezi prudérní morálkou a individuální touhou po čistotě a něze.
  • Román je plný záznamů, reflexí, jazykových her, narážek či rozhovorů s fiktivní postavou a čtenářem.
 
 

Kurt Vonnegut jr. (1922 – 2007)

  • Americký spisovatel, ve svých knihách mísí prvky černého humoru, satiry a sci-fi.
  • Přímý účastník druhé světové války, zajat Wehrmachtem, svědek ničivého bombardování města Drážďany (= vliv na jeho tvorbu).
 
  • Jatka č. 5 (1969)
  • Román výstrahy, varovné podobenství o destruktivních silách v člověku, deheroizovaný přístup k válce.
  • Záznam vzpomínek na bombardování Drážďan v únoru 1945, černý humor, téma cestování časem: hlavní hrdina, americký voják Billy Pilgrim, během války „pendluje v čase“ tak, že netuší, ve kterém okamžiku se v té či oné chvíli ocitne, na svůj život má proto malý vliv (= determinismus).
 
  • Snídaně šampiónů (1973)
  • Román, příběh dvou mužů (úspěšného, ale pozvolna bláznícího majitele automobilové prodejny a neúspěšného spisovatele sci-fi literatury), satira, společenská kritika novodobé Ameriky a přecivilizovaného světa, v knize se objevuje i postava autora, kniha je plná Vonnegutových hrubých kreseb i se samotným příběhem zdánlivě nesouvisejících pasáží.
 
  • Mezi další světové představitele postmodernismu patří:
  • John Fowles, Julian Barnes, Woody Allen, John Irving, Chuck Palahniuk, Peter Handke, Elfriede Jelineková aj.
  • Do postmodernistů spadají také autoři, pro něž je příznačný magický realismus, jako např. Salman Rushdie, Gabriel García Márquez či Jorge Luis Borges, i autoři tvořící v linii absurdního dramatu nebo Beat generation, Samuel Beckett či William S. Burroughs aj.
 
  • K významným světovým postmodernistům bývá řazen i Milan Kundera, především díky románům Nesnesitelná lehkost bytí (1984) a Nesmrtelnost (1990).

1) Velká Británie

 

John Fowles (1926 – 2005)

  • Spisovatel a esejista, stojí na pomezí modernismu a postmodernismu, někdy bývá označován za autora, který jako první v postmodernistickém smyslu propojil prvky vysoké a nízké literatury.
 
  • Sběratel (1963)
  • Román, osobitý psychothriller plný experimentálních prvků.
  • Příběh osamělého mladého muže a úředníka jménem Frederick Clegg, který ve svém volném čase sbírá motýly a který unese a vězní mladou studentku umění jménem Miranda Grey, aby si ji „přidal do sbírky“.
  • První a třetí část románu je z úhlu pohledu Fredericka, druhá část z pohledu Mirandy.
  • Střídání dvou vnitřních monologů, propracovaná psychologická studie člověka, jeho obsese a niterných muk.
 
  • Mág (1965)
  • Román, který se nedá jednoznačně interpretovat ani žánrově zařadit.
  • Příběh se odehrává v Londýně a také na izolovaném řeckém ostrově, kde se mladý absolvent Oxfordu Nicholas setkává s řeckým boháčem jménem Maurice Conchis, který Nicholase zapojuje do jakéhosi experimentálního dramatu, v němž se stírají hranice mezi fantazií a realitou a přestává platit běžný řád vymezených pravidel lidského chování.
 
  • Francouzova milenka (1969)
  • Román pohybující se na hranici mezi beletrií a sociálně psychologickou studií, příběh osudové přitažlivosti anglického gentlemana k záhadné a pomluvami opředené ženě.

 

Julian Barnes (1946)

  • Spisovatel, který inklinuje k francouzské kultuře, pod pseudonymem Dan Kavanagh píše i detektivní romány.
 
  • Vědomí konce (2011)
  • Román, příběh paměti, historie, stárnutí a zodpovědnosti.
  • Hlavní hrdina Tony Webster se teprve na sklonku svého života dočká odhalení tajemství, které zásadním způsobem mění úhel pohledu na jeho zdánlivě obyčejný život.
 
  • Další romány:
  • Flaubertův papoušek (1984), Pohlédnout do slunce (1986), Hukot času (2016).

 


2) USA

 

John Irving (1942)

  • Prozaik, vášnivý zápasník, autor bestsellerů.
 
  • Svět podle Garpa (1978)
  • Román s groteskními rysy, autobiografickými prvky a barvitým dějem.
  • Hlavním hrdinou je spisovatel a zápasník T. S. Garp, syn feministky Jenny Fieldsové a seržanta Garpa, který na začátku příběhu umírá při letecké nehodě. Garp má chronický strach o své blízké a věří ve Spodního výra (tak nazývá své nejhorší představy a obavy).
  • Román líčí Garpovy životní názory a nelehký osud (krize v manželství, tragická otcova nehoda, zavraždění matky), v závěru románu drama.
  • Postmoderní prvky – prolínání žánrů a forem, motiv psaní o psaní (metatext – vložena ukázka z Garpova románu Svět podle Bensenhavera). Obraz dnešního civilizovaného světa, chaosu, násilí, sexuality, ženského hnutí, strachu a smrti.
 
  • Pravidla moštárny (1985)
  • Příběh chlapce Homera Wellse vyrůstajícího v sirotčinci a jeho cesty do velkého světa za poznáním „běžného života v normálním světě“.
  • Jeho ideály, přání i snahy se však v životní všednosti a nicotě nabourávají.
  • Téma potratů a jejich legalizace v 50. letech v USA, román byl úspěšně zfilmován, John Irving získal amerického Oscara za nejlepší scénář.
 
  • Další romány:
  • Hotel New Hampshire (1981), Modlitba za Owena Meanyho (1989), Poslední noc na Klikaté řece (2009).

 

Woody Allen (1935)

  • Režisér, scenárista, herec, spisovatel, dramatik.
  • Jeho dílo je možné vnímat mnoha způsoby, krom humoru, mystifikace a absurdity v něm nalezneme odkazy na filozofii, historii, literaturu či filmové umění.
  • Vlastním jménem Allen Steward Konigsberg, spjatý s městem New York („Newyorčan tělem i duší“), vášnivý klarinetista, čtyřnásobný držitel amerického Oscara.
 
  • Vyřídit si účty (1971), Bez peří (1975), Vedlejší příznaky (1980) – soubory osobitých povídek.

 

Chuck Palahniuk (1962)

  • Spisovatel a novinář ukrajinského původu, mladší generace postmodernistů.
  • Jeho literární styl je charakterizován jako minimalistický (krátké a jednoduše členěné věty), množství metafor, smysl pro černý, cynický humor, tragično, často až na hranici hororu.
  • Kritika konzumní společnosti, jeho romány byly v nakladatelstvích zprvu odmítány jako příliš temné a depresivní, poté se však některé z nich staly bezmála kultovními.
 
  • Klub rváčů (1996)
  • Román, nekonvenční vyprávění s rychlým spádem, kniha autora proslavila a byla úspěšně zfilmována.
  • Příběh mladého muže (není v knize pojmenován) zobrazuje sondu do nitra člověka, který jednoho dne zjistí, že žije ve světě plném přetvářky, lží a proher a potřebuje nějak utlumit svůj hněv z tohoto vědomí.
  • Vše se do značné míry změní, když potká muže jménem Tyler Durden, který je aktivním bojovníkem proti prázdné konzumní společnosti a má v sobě vysokou míru agresivity a nesnášenlivosti vůči nesmyslnosti života v „západní civilizaci“.
 
  • Prokletí (2011), Zatracení (2013) – romány, které čtenáře provádějí peklem.
 
  • Další romány:
  • Program pro přeživší (1999), Ukolébavka (2002), Snuff (2008).

3) Rakousko

 

Peter Handke (1942)

  • Spisovatel, básník, dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu (2019).
  • Dlouhou dobu žil v Paříži, s oblibou experimentuje s různými literárními formami a žánry.
 
  • Spílání publiku (1966)
  • Divadelní hra, způsobila jeden z největších skandálů evropského divadla, protože jsou v ní nabourány veškeré konvence správně napsaného dramatu i divadelních postupů.
  • Obsahuje značnou kritiku života šedesátých let.
 
  • Nebe nad Berlínem (1987)
  • Scénář ke slavnému německému filmu, příběh z rozděleného Berlína o dvou novodobých andělech a cirkusové artistce.
 
  • Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu (1997)
  • Román s ústředním motivem cesty coby odkrytí hloubky vlastního života a podoby současného světa.
  • Příběh lékárníka ze salcburského předměstí, který se vydává na cesty, na nichž potká mnoho neuvěřitelného.
  • Pohádkové prvky, příběh se odehrává na pomezí reality a fikce.

 

Elfriede Jelineková (1946)

  • Prozaička, dramatička a scenáristka s radikálními politickými názory, někdy bývá řazena k postmodernistům, nositelka Nobelovy ceny za literaturu (2004).
  • Označována za kontroverzní, ve svém díle se mj. zaobírá odhalováním deformující moci sociálních klišé a absurdity.
 
  • Pianistka (1983)
  • Román, ironický obraz velkoměsta a rodinného života.
  • Příběh profesorky konzervatoře, která žije dvojím životem – pod maskou upjaté klavírní pedagožky se skrývá neschopnost citů, zvrhlost a perverze.
  • Autobiografické rysy ve vztahu autoritativní matky a dcery, vypjaté vášně a emoce.