Český realismus

Teorie


 Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856)
 
  • Narozen v Borové na Vysočině (podle toho přídomek Borovský).
  • Studoval v Německém Brodě gymnázium (dnes Havlíčkův Brod).
  • Vstoupil do kněžského semináře – nelíbily se mu poměry v církvi, tak odstoupil – do konce života ostře kritizoval církev.
  • Odjel do Ruska coby šlechtický vychovatel – nelíbilo se mu tam – kritik Ruska – Obrazy z Rus.
  • Začal pracovat jako novinář – Pražské noviny – příloha Česká včela, potom si založil vlastní noviny Národní noviny – příloha Šotek (první český deník na našem území).
 
  • Zakladatel české žurnalistiky a české literární kritiky.
  • Kritika díla Josefa Kajetána Tyla Poslední Čech – Tyl na kritiku reagoval, ale uřízl si pouze ostudu a veřejnost dala za pravdu Havlíčkovi.
  • Byl neustále sledován, cenzura jeho děl, jeho noviny byly zastaveny (vydal ještě dílo Duch Národních novin), proti němu bylo vedeno i několik soudních sporů najednou (prakticky ze všech vždy vyvázl díky své znalosti práva, brilantní obhajobě sebe samého a řečovým projevem), musel se odstěhovat z Prahy, odešel do Kutné hory (dílo Kutnohorské epištoly – zabaveny cenzurou).
  • 1851 – zatčen a internován do tyrolského Brixenu – na rozkaz císaře Františka Josefa I. a ministra Bacha (byl varován, ale nevěřil tomu).
 
  • V Brixenu sice finančně nestrádal, obýval nejhezčí dům, velká mzda, ale psychicky byl zničen, nemohl psát, jeho dopisy byly kontrolovány.
  • 1851 – 1855 – vyhnanství v Brixenu, domů se vrátil až po smrti manželky (TBC), jeho dcera také umírala.
  • Vypukla u něj tuberkulóza, zemřel.
  • Jeho pohřbu se zúčastnili všichni spisovatelé a obrozenci, Němcová mu položila na hrob trnovou korunu – symbol trpitelství pro národ.
 
  • Tyrolské elegie – Popisuje cestu do Brixenu a celé vyhnanství, svižnou vtipnou formou, typickou Havlíčkovskou kritikou a humorem.
  • Král Lávra – Kritika poměrů u dvora, zvůle panovníků.
  • Křest svatého Vladimíra – Ruský car chce, aby mu bůh Perun zahřměl na oslavu, ten odmítá, car ho dá utopit.
  • Borovský je zakladatel české satiry, psal epigramy – krátká útočná báseň s ostrou pointou.
 

 


Božena Němcová  (1820 – 1862)
 
  • Nejasný původ – je možné, že byla nemanželskou dcerou vévodkyně Kateřiny Zaháňské, na jejímž panství žili její rodiče, nebo její sestry, dodnes spekulace o jejím původu.
  • Rodiče – Terezie Novotná a Johann Pankel.
  • Vlastním jménem Barbara Panklová.
  • Vyrůstala v Ratibořicích u České Skalice, kam se za nimi přistěhovala jejich babička Magdaléna Novotná.
  • Nešťastně provdána za Josefa Němce – celník, podváděla ho (Václav Bolemír Nebeský, Jan Helcelet…).
  • Bil ji, hádali se, často se stěhovali, neustále mu snižovali plat, rodina žila v bídě – 3 synové a 1 dcera, nejstarší Hynek zemřel na TBC.
  • Živila se praním, uklízením, psaním – obrozenci chtěli, aby psala, chtěli ženu v literatuře.
  • Nedožila se své slávy, zemřela v bídě pravděpodobně na rakovinu, pohřbena na Vyšehradě.
  • Rozporuplná osobnost, přítelkyně Karolina Světlá pro ni uspořádala sbírku, Němcová si koupila šaty a pozvala přátele na večeři, přitom ona a její rodina žila v bídě.
 
  • Babička – Zidealizované, Barunka, babička, paní kněžna, Viktorka…
  • Divá Bára – Příběh odvážné emancipované dívky, které se bojí celá vesnice.
  • Karla – Mladík je převlečen za ženu, aby nemusel na vojnu.
  • Pan učitel
  • Pomněnka šlechetné duše
  • Chyže pod horami
  • Národní báchorky a pověsti – Zde jsou obsaženy její pohádky.
  • V zámku a v podzámčí – Pokus o realistickou kresbu, ale závěr opět zidealizovaný.

  • Němcová propojovala prvky realismu a romantismu, hodně idealizovala, málokdy zobrazovala smrt, v pohádkách přepracovávala šťastné konce a odstraňovala drastické prvky.
  • Je považována za zakladatelku české novodobé prózy, psala povídky (s románem přišla až Karolina Světlá).