›  Přehled učiva  ›  4. ročník  ›  Česká literatura po roce 1945 - charakteristika

Česká literatura po roce 1945 - charakteristika

• Z literárního hlediska není pro naše písemnictví tolik důležitý rok 1945, tedy konec druhé světové války, ale rok 1948, který svým komunistickým únorovým převratem ovlivnil přirozený literární vývoj a na celá další desetiletí se vše muselo podřizovat všemocné politické mašinérii.

• 1945 – 1948 – léta svobody (1. vlna válečné prózy – bezprostřední reakce na válku), nástup nové generace.
• 1947 – cyklus večerů Mladé literatury pořádané Literárním oddělením Umělecké besedy – představily se nové básnické skupiny – Ohnice (Kamil Bednář), Skupina 42 (Blatný, Kainar, Kolář), Skupina syntetického realismu, katolíci…
• Únor 1948 – nástup komunistického režimu znamenal mj. zestátnění nakladatelství, zrušení řady časopisů, likvidaci knih, zákaz publikace a věznění autorů…

• Byla inscenována řada politických procesů, v nichž byli likvidováni ideoví odpůrci komunistického režimu.
• V literatuře byl nátlak zaměřen hlavně na křesťansky orientované autory.
• Nejkritičtější byla léta 1948 – 1953 (v tomto roce zemřel J. V. Stalin i K. Gottwald).
• Do exilu byli nuceni odejít: Ivan Blatný, Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka…
• Vězněni byli Jan Zahradníček, Josef Palivec, Josef Knap, František Křelina, Václav Renč (odsouzen na 25 let), Josef Kostohryz (odsouzen na doživotí)…
• Největší nesouhlasnou reakci v celém kulturním světě vyvolala poprava literárního kritika, historika a esejisty Záviše Kalandry (1902 – 1950).

• Byly zastaveny nekomunistické literární časopisy: Kritický měsíčník, Kvart, Kytice, katolické časopisy - Vyšehrad, Akord, Obzory...
• Bylo zakázáno vydávání moderní západoevropské a americké literatury.
• Z knihoven byla odstraněna díla předních českých autorů – odnesli to Karel Čapek, Jiří Orten, legionáři, surrealisté a katolíci, Franz Kafka, ale také Jaroslav Foglar.
• Byly zlikvidovány desítky klášterních, zámeckých a teologických knihoven.

• Psychický tlak vyvíjený ze strany Státní bezpečnosti měl za následek řadu lidských tragédií a sebevražd i v řadách komunistických autorů – Konstantin Biebl, Karel Teige, Jindřich Honzl, Jiří Frejka…

• V roce 1948 byl zrušen Syndikát českých spisovatelů a administrativně nahrazen v Svazem českých spisovatelů.
• V roce 1949 se uskutečnil první sjezd Svazu českých spisovatelů, který se přihlásil k socialistickému realismu podle sovětského vzoru – dogmatismus, schematismus, bezduché přijímání sovětské kultury, důraz na aktuální tematiku, budovatelské nadšení, výchovný charakter díla, zcela byla odhozena estetická funkce umění a respekt k tvůrčí individualitě.
• Jedním z prvních projevů politického ovlivňování literatury byl referát Třicet let bojů za českou socialistickou poezii přednesený na pracovní konferenci Svazu spisovatelů v roce 1950 Ladislavem Štollem.
• Politické ovlivňování literatury spočívalo také v cenzuře, knižních úpravách a záměrné dezinterpretaci – Ladislav Štoll, pozdější ministr školství, se zasloužil o vyškrtnutí všech zmínek o Bohu z nového vydání Karafiátových Broučků, Václav Kopecký, ministr informací a kultury, měl na svědomí vytvoření kultu Julia Fučíka a byl odpůrcem díla Karla Čapka, Zdeněk Nejedlý, prezident Československé akademie věd, vytvořil mýtus z osobnosti Aloise Jiráska a jeho pojetí realismu, současně však Jiráska cenzuroval a upravoval některé texty pro potřeby svých kampaní.

• Rok 1956 znamenal díky oficiálnímu odsouzení stalinistických praktik počátek uvolňování kulturního ovzduší.

Svobodnější atmosféra se projevila:

• v kritice literárního schematismu a jednoduchého chápání literatury ve Štollově pojetí (projevy F. Hrubína a J. Seiferta),
• ve vydávání překladů děl světové literatury (A. Camus, W. Faulkner aj.) i v naší knižní produkci – kupř. Škvoreckého Zbabělci (1958) a román Edvarda Valenty Jdi za zeleným světlem (1956) jsou prózy, které nabourávají zavedený schematismus,
• ve vzniku řady svobodomyslnějších novin a časopisů: Literární noviny, brněnský Host do domu, mladým autorům určený Květen, týdeník Kultura, časopis Světová literatura, měsíčník Plamen…

• Již roku 1960 proběhla první velká amnestie a v průběhu dalších let byly přezkoumány obžaloby z 50. let a většina spisovatelů byla propuštěna na svobodu (J. Knap, F. Křelina, J. Zahradníček, V. Prokůpek, V. Renč, J. Kostohryz atd.).
• I nadále však nesměla vyjít některá díla (esej K. Čapka Proč nejsem komunistou i spis Hovory s T. G. Masarykem) a u mnohých autorů vyšly jen okleštěné výbory či díla ideologicky nejméně sporná (F. Halas, J. Deml, J. Durych, L. Klíma, R. Weiner aj.).
• Konec 60. let signalizoval obecnou nespokojenost s vedením strany, období tzv. Pražského jara (první polovina roku 1968) přineslo euforickou víru v nové pořádky a změny a vyvrcholilo ostrou kritikou dosavadního komunistického systému v manifestu Dva tisíce slov (červen 1968, autor Ludvík Vaculík, provolání všem občanům, odmítnutí dominance komunistické strany a výzva k samostatné aktivitě). Tento text podepisovali umělci či vědci, ale i dělníci a zemědělci.

B) Literatura v letech 1968 – 1989

• Od roku 1969 se začal u nás prosazovat tzv. normalizační proces, který byl namířen proti výsledkům reformního úsilí 60. let.
• Svou literární podobu našel v brožuře Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. Sjezdu KSČ (1970).

• Postupná likvidace všech nekomunistických periodik.
• Opětovný zákaz publikování mnohých autorů (M. Kundera, V. Havel, P. Tigrid, L. Vaculík, J. Škvorecký, A. Lustig, O. Filip aj.). V roce 1970 byl vydán první seznam zakázaných knih a autorů (obecně se mu říkalo „index“).
• Postupné odchody celé řady spisovatelů do emigrace (J. Škvorecký, P. Tigrid, M. Kundera, A. Lustig, P. Kohout, Z. Salivarová aj.).
• Přechod některých domácích, režimu nevyhovujících autorů do jakési literární ilegality – vznik samizdatové literatury (domácí přepisování a šíření textů odmítnutých v oficiálních nakladatelstvích, literatura vydávaná tajně v malých nákladech).
• Vznik exilových nakladatelství.
• Charta 77 – prohlášení z roku 1977, celonárodní dosah. Prvními mluvčími byli dramatik Václav Havel, filozof Jan Patočka a bývalý ministr školství i zahraničí Jiří Hájek. V textu byl mj. vznesen požadavek, aby komunistický režim respektoval Listinu základních lidských práv a svobod a dodržoval své vlastní zákony. Charta 77 kolovala tajně po republice a řada jejích signatářů (= ti, kteří ji podepsali) byla následně stíhaných i vězněných.

1) OFICIÁLNÍ

• Literatura, která mohla vycházet v období normalizace, vedle politicky angažovaných autorů zahrnuje i vynikající autory (L. Fuks, B. Hrabal, O. Pavel, V. Körner, V. Páral a další), které buď nejrůznější zákazy šťastně minuly, nebo mohli svá díla vydávat po nějakém ústupku režimu.

2) SAMIZDATOVÁ

• Nelegální literatura, šířená doma v období normalizace v malém počtu výtisku, zrod samizdatu je spojen se jménem Ludvíka Vaculíka. Zde vycházela díla, která později vyšla třeba v exilu, nebo po určitých úpravách i oficiálně.

• Petlice – založena 1972 Ludvíkem Vaculíkem, vycházela zde díla autorů jako I. Klíma, J. Seifert, E. Kantůrková, J. Patočka, V. Černý, V. Havel, L. Vaculík.
• Edice Expedice – založena v pol. 70. let, spjata s manželi Havlovými.
• Česká expedice – poezie a literární studie.
• Pražská imaginace – zaměřena na díla B. Hrabala.

• Vokno – od roku 1979 sloužil tento časopis pro prezentaci českého undergroundu, spjat s Ivanem Martinem „Magorem“ Jirousem.
• Revolver revue – od roku 1985 (Jáchym Topol, Viktor Karlík, Ivan Lamper), věnovala se především původní tvorbě mladých autorů a kvalitním překladům.

3) EXILOVÁ

• Literární díla autorů, kteří odešli do emigrace, a zároveň i domácích spisovatelů, kteří neměli jinou publikační možnost.

• Sixty-Eight Publishers – založeno v Torontu r. 1971 Josefem Škvoreckým a jeho ženou Zdenou Salivarovou, vydalo kupř. díla P. Tigrida, M. Kundery, B. Hrabala a samozřejmě J. Škvoreckého.
• Rozmluvy – založeno v Londýně r. 1982, vydalo kupř. díla I. Klímy, V. Havla, B. Reynka.
• Index – vznik v Kolíně nad Rýnem 1971, především politologicky orientovaná literatura.
• Konfrontace – od r. 1973, v Curychu, především literatura faktu a původní domácí humoristická próza.
• Poezie mimo domov – založeno v Mnichově v pol. 70. let, vydalo kupř. díla K. Kryla, V. Třešňáka, I. Diviše, J. Foglara.

• Svědectví – vydávaný v Paříži již od roku 1956, Pavel Tigrid, především politologický čtvrtletník.
• Listy – vydávaný od roku 1970 v Římě, rovněž politologický časopis.
• Proměny – čtvrtletník v USA, zaměřený na kulturu, literaturu a filozofii.