›  Přehled učiva  ›  1. ročník  ›  Baroko v české literatuře

Baroko v české literatuře

• Baroko = perla nepravidelného tvaru, perlový šperk.

• Období: konec 16. století – pol. 18. století.
• Ve středu zájmu je Bůh, převažuje náboženská literatura, kontrasty (Bůh x člověk).
• Nesprávně používán název „období úpadku“ – toto období bylo velmi problematické, nelze je zjednodušovat.
• Baroko vystřídalo renesanci a humanismus a znovu svět uvrhlo do hluboké víry v Boha.
• Zájem o člověka byl nahrazen náboženským přesvědčením, do kontrastu byl dáván pozemský a posmrtný život (pozemský život = utrpení, posmrtný život = vykoupení).

• Příchod baroka je spojen s politickými a společenskými změnami po porážce stavovského povstání roku 1620.
• (1620 – bitva na Bílé hoře, 1621 – poprava českých pánů na Staroměstském náměstí, 1627 – Obnovené zřízení zemské – zrovnoprávnění češtiny s němčinou, rekatolizace).
• Protože většina vzdělanců se hlásila k jiným než katolickým církvím, byli mnozí nuceni emigrovat.
• Po emigraci většiny dobrých autorů vznikly dva proudy českého písemnictví: domácí a exilová.
• Česká domácí literatura se stala díky odchodu většiny vzdělanců do zahraničí nástrojem rekatolizace (nucení konvertovat ke katolické víře).
• Nebylo tomu jinak ani u jiných druhů umění (malířství, sochařství, architektura…).

• Rekatolizační snahy, které ztělesňoval jezuitský řád, vyvrcholily v první třetině 18. století.
• Roku 1729 proběhlo okázalé svatořečení Jan Nepomuckého.
• V téže době dokončil Antonín Koniáš (1691-1760) soupis náboženský „nepřístupné“ literatury Libri prohibity – zakázané knihy.
• Literární tvorba byla nepříznivě ovlivněna oslabeným postavením češtiny, která postupně ustupovala němčině.
• Plně barokní charakter dostalo písemnictví asi v polovině 17. století.
• Převládala náboženská a naučná tvorba.
• Literární dění výrazně ovlivnili kněží, zejména z řad jezuitů.
• V domácí literatuře se vedle oficiálních proudů rozvíjela i tvorba lidová a pololidová.

• Byl varhaník, skladatel v jižních Čechách.
• Česká mariánská muzika, Loutna česká, Svatoroční muzika – obsahují píseň Chtíc, aby spal = vánoční ukolébavka.

• Jezuita, založil tiskárnu v Klementinu, zemřel na mor, když ošetřoval nakažené.
• Co Bůh? Člověk? – skladba, která porovnává Boha a člověka.
• Boha vyzdvihuje, člověka shazuje, založeno na kontrastech.

• Byl autor tzv. alamódové poezie (kopírující ve světě módní trendy v poezii). 
• Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený 

• Byl zastánce tzv. purismu = tj. nahrazování slov německého původu za slova česká. 
• Napsal dílo Čechořečnost, které se stalo vzorem pro další puristy.

 

• Pocházel ze 6 dětí, byl velmi nemocný, matka ho zaslíbila Bohu, stal se tedy knězem a vstoupil k jezuitům.
• Převracel lidi na katolickou víru, byl prý velmi přesvědčivý.
• Uvědomoval si, jaké nebezpečí hrozí češtině ze strany Habsburků a němčiny, sbíral staré české knihy, zachraňoval je před zabavením.
• Učil na gymnáziu, ale byl odvolán. 
• Uchýlil se do kláštera, kde psal.
• Po prvním záchvatu mrtvice ochrnul na pravou stranu těla a musel psát levou rukou.
• Po druhém záchvatu mrtvice ochrnul celý.

 

• Rozmanitosti z historie království českého
• Výtah z dějin českých
• Na zhoršující postavení češtiny poukazuje v Obraně jazyky slovanského, obzvláště českého, která byla zabavena cenzurou a mohla vyjít až o 100 let později zásluhou Františka Martina Pelcla (českého obrozence, který za to, že Obranu vydal, šel na pár dní do vězení).

• Z exilových spisovatelů se do obecného povědomí zapsali ti, kteří vycházeli z tradic humanistického dějepisectví.

• V Polsku působil Pavel Stránský ze Zap (1583-1657), jenž vydal latinsky psané dílo O státě českém.

• Pavel Skále ze Zhoře (1583-1640) pracoval na desetisvazkové Historii církevní, psané česky. Práce však zůstala jen v rukopise.

• Nejvýznamnější z exilových autorů se stal „učitel národů“ Jan Amos Komenský.
• Literární baroko bylo u nás dlouho zavrhováno.
• Dnes je zřejmé, že nepředstavuje jen období úpadku, ale zrodila se v něm i díla vysoké umělecké kvality.
• Mylně se této době přezdívá doba „temna“ (podle románu Aloise Jiráska).

• Narodil se v Nivnici, Uherském Brodě, Komně… Nevíme přesně.
• Studoval na škole v Přerově, později na univerzitě v Herbornu.
• Emigrace do polského Lešna, potom do Švédska, Holandska (Amsterodam).
• Byl biskupem Jednoty bratrské.
• Rektor a učitel na univerzitách celého světa.
• 3krát ženatý, první žena zemřela i s dvěma jejich dětmi na mor.
• Při požáru v Lešně přišel o řadu svých děl – obrovská ztráta.
• Zemřel v Holandsku, pohřben je v Naardenu.

 

• Byl tvůrcem školství, a to nejen u nás.
• Poprvé definoval pojmy: školní rok, školní týden, prázdniny.
• Rozděloval děti podle věku, nadání.
• Velký důraz na předškolní výchovu a výuku cizích jazyků.
• Měl obrovské požadavky na schopnosti učitele.

 

 

Didaktická díla:

 

• Informatorium školy mateřské – 0-6 let, předškolní vzdělávání, důležitá je funkce a fungování rodiny.
• Brána jazyků otevřená – Výuka jazyků, odmítá suchý dril slovíček nazpaměť.
• Didactica magna (Velká didaktika) – Shrnuje veškeré Komenského názory na výuku, kolik lidí má být ve třídě, jak má být složen rozvrh hodin…
• Schola ludus (Škola hrou) – Výuka formou hry, využití divadla, učitel = herec.
• Orbis pictus (Svět v obrazech)
• Česká didaktika

 

Ostatní díla:

 

• Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – Závěť církve, která je odsouzena k zániku, Komenský byl členem Jednoty Bratrské.
• Labyrint světa a ráj srdce – 2 části, Labyrint světa = Poutník prochází městem v doprovodu Mámení a Všezvěda Všudybuda, má nasazeny brýle, vidí reálný svět, vize světa jako labyrintu, Ráj srdce = filozofické otázky o životě a smrti.