Antická literatura - Řím

Teorie


  • Literatura římská zahrnuje díla psaná latinsky, popř. řecky, a to až do zániku říše západořímské v roce 476.
  • Počátky této literatury jsou známy pouze ve zlomcích, byly to písně obřadní a pracovní, veršované náhrobní nápisy, modlitby či pořekadla.
  • Hlavní literární formy převzali Římané už jako hotové od Řeků.
  • Latinská římská literatura není tak bohatá jako literatura řecká.
  • Dlouho přebírala hotové útvary a témata od vyspělejší literatury řecké.
  • Světový význam římské literatury je v tom, že jejím prostřednictvím pronikla do evropské kultury znalost řecké vzdělanosti.
  • Na římskou antickou literaturu později navázal klasicismus a osvícenství.
 
1) archaické (240 př. Kr. – 80 př. Kr.)
2) klasické – Cicerovo (cca 2. pol. - 1. stol. př. Kr.)
3) císařské (zlatý věk) – Augustovo – do r. 14 n. l.
4) stříbrné (14 – 117)
5) pozdní – období úpadku (od r. 117 – 5. stol.)

 

1) Období archaické (raná doba)

 
  • Vyznačuje se pěstováním tragedie, komedie a eposu.
  • Epos bral své látky převážně z římských dějin, divadelní hry byly většinou adaptací her řeckých.
  • Jiný vztah k bohům, spíš estetické ozdoby domů, zařízení; už je tak neprožívali, nemodlili se tolik.
  • Milovali krásné věci, estéti.
 
 
Titus Maccius Plautus
 
  • O jeho životě se zachovaly jen kusé informace. Pravděpodobně byl propuštěným otrokem.
  • V mládí odešel do Říma, kde začal pracovat u divadla.
  • Později se rozhodl věnovat podnikání, ale neměl štěstí a přišel téměř o všechny peníze.
  • Musel se pak živit jako nádeník ve mlýně.
  • Během této práce začal psát své komedie, které se staly brzy velmi populární, a proto se mohl vrátit zpět k divadlu.
  • Často přejímal komedie od řeckých autorů.
  • Nejednalo se ale přímo o překlady, protože většinou děj her libovolně měnil.
  • Občas docházelo i ke sloučení více děl v jedno a naopak, což však často narušilo logiku děje.
  • Přesto byly jeho komedie u publika velmi oblíbené, a to především díky tomu, že byly plné slovních hříček a někdy i poněkud vulgárních vtipů.
  • Důležitou součástí jeho her byla také zpívaná sóla.
  • Z jeho děl čerpali náměty Moliére nebo Shakespeare.
 
  • O hrnci – Tato hra inspirovala Moliéra (Lakomec).
  • Pseudolus - Děj v Athénách, dva domy boháčů, syn se zamiluje do otrokyně toho druhého, pomáhá mu jeho otrok; má přechytračit toho druhého.
  • Ani kladný ani záporný hrdina; vychytralec či lhář, nejčastěji vojáci, otroci. Často vstupuje do děje fortuna = štěstí (náhoda nebo bohyně štěstí).
 
 
Publius Terentius Afer
 
  • Byl kartaginský otrok, později propuštěn na svobodu, napsal 6 komedií, všechny se zachovaly.
  • Na rozdíl od Plauta ‐ vážné hry úspěšné u vyšších kruhů římské společnosti - Tchýně
 

 

2) Období klasické – Cicerovo

= Zlatý věk římské prózy

 
Marcus Tullius Cicero (106 – 43 př. n. l.)
 
  • Studoval rétoriku, právo a filosofii. Roku 79 př. n. l. začal vystupovat veřejně, především u soudu.
  • V tomto roce byl nucen ze zdravotních důvodů opustit Řím, odjel do Řecka, později cestoval i po Asii.
  • Na těchto cestách se dále vzdělával a především cvičil v rétorice.
  • O dva roky později 77 př. n. l. se vrátil do Říma, zde se oženil s Terentií a začal se věnovat veřejným záležitostem, především obhajobám u soudu.
  • Stal se senátorem. Snažil se vystupovat na obranu republiky, ale vzhledem k tomu, že veškerá moc již byla v rukou triumvirů, odešel z veřejného života a věnoval se výuce především gramatiky a rétoriky, veřejně vystupoval pouze při soudních obhajobách.
  • Od roku 47 př. n. l. nevykonával žádnou veřejnou funkci a věnoval se pouze filosofii.
  • Po Caesarově smrti věřil v obrat k republice, ale byl zklamán, proto opustil Řím, cestou ho zastihla nepravdivá zpráva, že se Antonius vzdal moci.
  • Po návratu zjistil, že se tato zpráva nezakládala na pravdě a začal proti Antoniovi veřejně vystupovat a přednesl 14 řečí proti Antoniovi, kde ho velmi ostře napadal. Cicero se pokusil o útěk z Říma, avšak byl dostižen a popraven.
  • Mrtvolu vláčeli po římských ulicích, jeho hlava a pravá ruka byly vystaveny na Foru.
 
  • Tuskulské hovory – věnováno Brutovi; tři knihy: 1) vězení, ztráta svobody, 2) osud, 3) povinnosti.
  • Řeči proti Catilinovi – nejslavnější politická řeč proti Catilinovi (politický odpůrce ‐ pokusil se zorganizovat spiknutí a násilím se chopit moci, Cicero to odhalil a proto byl popraven).
  • Řečník – spis, který shrnuje teorii řečnictví.
  • O přirozenosti bohů - Spis má formu fiktivního dialogu, který se odehrává v domě Ciceronova přítele a skeptického filosofa, kromě nějž v rozhovoru vystupují ještě epikúrovec a stoik. Tito zde střídavě prezentují pojetí boha, resp. bohů dle stanovisek svých škol a zároveň kritizují názory svých protivníků.
 

 

Gaius Valerius Cattulus
 
  • Nejlepší římský básník, jediný čistý lyrik římské literatury.
  • Pocházel z veronské aristokratické rodiny, v jejímž domě se zastavil dokonce Gaius Iulius Caesar.
  • Orientoval se především na tvorbu helénistického básníka Kallimacha.
  • Miloval starší ženu Lesbii – nenaplněná láska, provdala se za jiného.
  • Odpůrce Cicerona a Caesara; myšlenka ''odi et amo“ = „nenávidím a miluji''.
 
  • Básně (Carmina) – velmi populární, byly často předčítány.
 
 
Titus Lucretius Carus
 
  • Básník a filozof, o jeho životě nemáme zprávy.
  • Naučné a tendenční básnictví.
 
  • O přírodě ‐ skládá se z 6 knih, zdůrazňuje duševní vyrovnanost, klid, objasňuje Epikúrovo učení, tvrdí, že příroda se řídí odvěkými zákony, kde vše vzniká, trvá a zaniká. Bohové nemohou zasahovat do světa, který povstal z atomů. Podle něj neexistuje ani podsvětí a bohové žijí v nečinnosti v nebesích, kde se radují ze své blaženosti.

3) Období císařské – Augustovo

=Zlatý věk římské poezie

 
Publius Vergilius Maro (70‐19 př.n.l.)
 
  • Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasná a vychází z legend.
  • Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby mu mohli dopřát vyššího vzdělání.
  • Vergilius studoval nejprve v dnešním Miláně, později v Římě, zde studoval rétoriku, filosofii a matematiku.
  • Neměl pevné zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý, nelákala ho veřejná dráha, na kterou se rétorikou připravoval.
  • Ideál klidného života, optimistické, příroda: nezkažená městem, čistá.
  • Vzor pro středověkou kulturu ‐ Dante Alighieri si ho vybral jako průvodce v Božské komedii.
 
  • Bukolika (Zpěvy pastýřské) – 10 idyl, inspirace řeckým básníkem Théokritem.
  • Georgika  (Zpěvy rolnické) – 4 knihy pojednávající o rolnictví, orbě, vinařství, sadařství, chovu dobytka a o včelařství; vložené příběhy, pověsti, antické mýty.
 
  • Aeneis 
  • Epos; vrchol římského básnictví, dlouho sloužil jako učebnicový text.
  • Jedná se o poslední Vergiliovo dílo, obsahuje 12 knih (skoro 10 000 veršů), je ovlivněna homérskými eposy.
  • Prvních 6 knih eposu líčí příběh bájného hrdiny Aenea, který uprchl z hořící Tróje a odešel do Itálie (paralela k příběhu Odysseie); druhá polovina pak popisuje příchod Aenea a jeho druhů do Itálie a boje s italskými kmeny, čímž je naopak paralelou k vyprávění Íliady.
  • Příběh kromě toho obsahuje množství epizod a vedlejších vyprávění (příběh o kartáginské královně Didoně, která se do Aenea zamiluje). Aeneas je praotec římského národa, v básni funguje jako ztělesnění a vzor římských ctností.
  • Oslavuje římskou moc, úctu a oddanost k bohům a národu.
  • Římský antický svět, idealizace, soutěžení s Řeckem, snaha se vyrovnat řecké literatuře.
  • Trojský hrdina Aeneas považován za zakladatele Římského impéria.
  • Pasivní hrdina, podřízen bohům, souhlasí s nimi, chápe, že jeho život je v rukou božích.
 

 

Quintus Horatius Flaccus
 
  • Žil v Římě, protože mu otec chtěl umožnit lepší vzdělání.
  • Odešel studovat filosofii do Athén.
  • Vstoupil do Brutovy armády, kde se stal tribunem, roku 42 př. n. l. se účastnil bitvy u Filipp, kde byl Brutus poražen (Horatius se zachránil útěkem).
  • Po amnestii se vrátil do Itálie, kde byl nucen živit se jako písař. V této době vznikly jeho první básně, především satiry.
  • Seznámil se s Gaiem Cilniem Maecenatem, který mu pomohl s vydáním prvních knih a který Horatiovi věnoval statek, aby se básník mohl věnovat pouze psaní. Později se jeho prostřednictvím seznámil s Octavianem, a přestože byl bývalý bojovník proti němu, stal se z něj jeho stoupenec.
  • Mistr verše, vzor Cattulus; lyrické básně, úvahy o smyslu života.
 
  • Epódy – Jeho první sbírka, krátké básně, satirický ironický podtón – základ dvojverší.
  • Satiry – Kritika úpadku římských mravů, útočné básnické úvahy, kritika lidských chyb.
 
 
Publius Ovidius Naso
 
  • Nejznámější básník římské literatury.
  • Ovidius pocházel z bohatého rodu.
  • Velmi brzy byl poslán na studia do Říma, kde studoval na přání svého otce právo a rétoriku.
  • V této době se začal projevovat spíše jako básník, proto po ukončení studia odjel do Řecka a po návratu se vzdal veřejné práce a věnoval se pouze literatuře.
  • Oženil se s Augustovou příbuznou.
  • Roku 8 Augustus vydal rozkaz, aby Ovidius opustil Řím a usídlil se v Tomech (malé město v Rumunsku).
  • Své vyhnanství nesl velmi těžce – prosil Augusta (později i Tiberia), aby mu byla udělena milost nebo aby byl poslán do nějakého příznivějšího místa (o to ho prosil nejen v dopisech, ale i ve svých básních).
  • Tyto prosby nebyly vyslyšeny a nebylo mu splněno dokonce ani přání, aby byl pohřben v Římě.
  • Proč byl poslán do vyhnanství, není známo.
  • Často se udává, že svými knihami narušil výchovu mládeže.
 
  • Listy heroin – Dopisy slavných žen slavným mužům (Penelopé Odysseovi, Faidra, Médea…) + 3 dopisy mužů ženám (Paris Heleně…).
  • Umění milovat – Rady jak získat ženu/muže a udržet si je, jedinečné dílo, dodnes citováno.
  • Proměny  Přebásnění antických řeckých básní, motiv přeměny (Filemon a Baucis; Pygmalion, Daidalos a Ikaros).
 

4) Stříbrný věk

  • Po smrti císaře Augusta, společensky a kulturně na sestupu.
  • Rozklad společnosti, vláda se opírá o násilí a moc armády.
  • Nový typ v literatuře: tyran; upřednostňuje se jednoduchost, prudkost a vášnivost.
 
 
Lucius Annaeus Seneca
 
  • Advokát, řečník, básník, nějakou dobu ve vyhnanství.
  • Vychovatel císaře Nera, nakonec kvůli spiknutí proti němu donucen k sebevraždě.
  • Filozofická díla, o morálce a chování lidí; propagoval stoický způsob života, autorem řady tragédií.
  • O klidu duševním – filosofická próza
 
 
Gaius Petronius Arbiter
 
  • Petronius byl osobním přítelem císaře Nerona, který jej učinil „rozhodčím ve věcech vkusu“ (arbiter elegantiarum).
  • Byl obviněn z účasti na spiknutí a byl tak přinucen spáchat sebevraždu.
  • Ještě před svou smrtí napsal Neronovi dopis na rozloučenou, ve kterém podrobně vypsal císařovy zločiny a vypsal spolupachatele.
 
  • Petronius je hlavním hrdinou románu Není římského lidu od Jarmily Loukotkové.
  • Vystupuje i v knize Quo vadis od Henryka Sienkiewicze.
  • Dochovanými zlomky Satirikonu se inspiroval italský neorealistický režisér Federico Fellini k natočení stejnojmenného filmu.
  • Ve filmu vystupuje rovněž postava autora Petronia, která nese rysy ideálního stoického filozofa.
  • Satirická próza; ukazuje hloupé zbohatlíky, dílo nedokončeno.
 
  • Satiricon – Satira na život v Římě, realismus se prolíná s fantazií; děj vypráví o dvou propuštěných otrocích ‐ cestují po jižní Itálii, doprovází je Giton ‐ zároveň jejich milenec.

5) Období úpadku

  • Antická literatura odumírá, vzkvétá křesťanská literatura.
 
Marcus Aurelius Hovory k sobě