Akustická stavba řeči

česká literatura

A - Samohlásky
 
  • Jsou hlásky tónové, jsou to tóny složené.
  • Díky tomu mohou být v souvislé řeči nositeli prozodických vlastností.
  • Především síly, výšky a barvy zvuku, a jsou jádrem slabik.
B – Souhlásky
 
  • Pro souhlásky je naopak typická existence specifického šumu, který má určitou výšku, trvání a strukturu.
  • Přesné údaje o akustice hlásek se získávají rozborem s využitím metod akustické fyziky.
  • Běžně se hlásky posuzují spíše podle sluchového dojmu.
 
  • Ovšem tradiční rozlišení na samohlásky a souhlásky nepostihuje složitost zvukové stavby řeči.
  • Vedle pravých (šumových) souhlásek existují i hlásky pomezní:
 
 
sonory + -
 
  • [l], [r], [m], [n], [ň] a jejich obměny
  • Se souhláskami mají společný způsob tvoření, a tím i jistou míru šumu.
  • Se samohláskami je spojuje tónová složka vzniklá rezonan­cí.
 
 
glidy - -
 
  • Zvláštnosti pozorujeme také u hlásek, které nemají plně rozvinutý šum typický pro konsonanty, ale ani tónovou složku - -
  • Zaková hláska se nazývá klouzavá (glide) – v čj – ([j] a [u]).